24 C 162/2025-59 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 9. 8. 2024 se společností , právnická osoba, (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě které od společnosti obdržela převodem na účet částku 16 000 Kč, které se zavázala vrátit do 8. 9. 2024. Žalovaná však dosud neuhradila ničeho. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupen žalobkyni.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listina nazvaná smlouva o úvěru), žalované převedla na její účet č. , č. účtu, dne 9. 8. 2024 částku 16 000 Kč (částečný výpis z účtu, sdělení banky), kterou dosud žalovaná nevrátila, přičemž tvrzenou pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, dopis ze dne 15. 2. 2025).4. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), přičemž svou neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované, nikoli však, že s ní jednala, tedy že to byla právě žalovaná, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil.5. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení (a to i přes písemnou výzvu soudu) o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 cit. zákona).6. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále již jen „o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 1. 8. 2025 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 2. 8. 2025, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 3. 8. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.7. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 16 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 3. 8. 2025 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 84 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 16 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 68 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále již jen „AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 778 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba [§ 14b odst. 1 bod 2. AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 68 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.