24 C 293/2025-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 24. 8. 2024 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše limitu 44 000 Kč. Žalovaná takto v období srpna až října 2024 vyčerpala celkem 5 504 Kč. Jelikož však nehradila řádně, požaduje po ní žalobkyně jistinu ve výši 5 499,84 Kč, poplatek ve výši 105,53 Kč, úrok (1,07 % denně) ve výši 7 005,12 Kč a poplatek za službu presto ve výši 159 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že je datována 24. 8. 2024 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalované převodem na účet úvěr do výše limitu 44 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky bude postupně vracet v denních splátkách spolu s placením úroku ve výši 1,066 % denně a dalšími poplatky. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované. Další skutečnosti soud pro níže vyložený právní názor nezjišťoval, stejně jako žádná skutková zjištění nečinil ze všeobecných obchodních podmínek, údaji o poskytovateli, informace pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů.4. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že zde žalobkyně uvádí, že totožnost spotřebitele ověřila prostřednictvím zaslání autorizační platby. Stále se však jedná o interní listinu a zda tato platba byla skutečně provedena, se z této listiny nepodává, stejně jako z ní není zřejmé, kdo údaje zde uvedené do interního systému žalobkyně zadal.5. Z listiny nazvané přehled bankovních transakcí a sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne24. 8. 2024 žalované na účet č. , č. účtu, převedla částku 5 500 Kč a dále dne 9. 10. 2024 částku 4 Kč.6. Z listiny nazvané příloha: předpis denních splátek soud dovodil, že žalovaná žalobkyni zaplatila celkem 712 Kč. K tomu je třeba poznamenat, že žalobkyně neuvedla, kolik žalovaná celkem zaplatila, nicméně uvedla, že zaplatila na jistinu celkem 4,16 Kč a z poplatku za službu presto ve výši 165 Kč požadovala 159 Kč. Z těchto údajů soud spočetl, že žalovaná musela zaplatit 12 denních splátek (po 59,33 Kč), tedy celkem 712 Kč.7. Z listiny uvozené slovy: obecné principy posuzování a filozofie společnosti soud pouze zjistil, že ze žalobkyně uvádí, jaká je její filozofie poskytování spotřebitelských úvěrů, avšak již se z této listiny nepodává ničeho, zda se touto filozofií žalobkyně řídila i při poskytnutí tvrzeného úvěru žalované, ani jaké konkrétní údaje přitom měla brát v potaz.8. Z listiny nazvané identifikované příjmy soud zjistil, že zde žalobkyně tvrdí, že ověřila příjmy žalované ve výši 28 505 Kč Z listiny nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde žalobkyně uvádí, že úspěšně posoudila úvěruschopnost žalované, k čemuž počítala s příjmy žalované ve výši 28 505, nebo 23 000, výdaji na půjčky 3 500 Kč, na bydlení 7 500 Kč a ostatními výdaji 1 500 Kč.9. Z předloženého e-mailu soud zjistil, že zde žalobkyně upomínala uživatele , e-mail, o úhradu 13 103,30 Kč.10. Z dopisu ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanou vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 24. 8. 2024 ve výši 13 103,30 Kč s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 21. 5. 2025.11. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jejího účtu a v období od srpna 2024 do října 2024 jí na tento účet poskytla celkem 5 504 Kč.12. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], přičemž neúčastí při jednání se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaná v této věci.13. Třeba rovněž poukázat, že na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být úvěr již zesplatněn, resp. žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. Pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.15. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.16. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel,