31 C 172/2024-53 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 61 755,35 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 3. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 60 000 Kč na základě které žalovaná postupně vyčerpala celkovou částku 67 323,03 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, což však řádně a včas nesplnila, neboť splatila splátky v celkové výši 15 374,22 Kč, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 21. 2. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu dne 29. 1. 2025 (ze kterého se žalobkyně a její zástupce omluvili) se bez omluvy nedostavila.3. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3. 3. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, podle které žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky do 60 000 Kč. Žalovaná měla postupně vyčerpat z úvěrového rámce částku 67 323,03 Kč, ze které částka 24 490 Kč měla být čerpána na úhradu kupní ceny mobilního telefonu ve prospěch účtu obchodníka , právnická osoba, , přičemž jak uzavření konkrétní a určité kupní smlouvy mezi tímto obchodníkem a žalovanou, tak ani čerpání platbou na účet obchodníka nebylo žalobkyní prokázáno. Uvedené platí bez ohledu na to, že , právnická osoba, je pouze název webu s internetovým obchodem, nikoliv osobou prodejce, která má skutečnou právní subjektivitu. Soud proto nemohl vyhovět neurčitému důkaznímu návrhu žalobkyně, na dotaz banky ohledně převodu na účet řádně neoznačeného prodejce, nehledě na to, že žalobkyni nic nebrání vyhotovit si výpis z vlastního účtu za účelem prokázání převodu finančních prostředků. Za prokázané tak soud považuje jen čerpání úvěru na účet žalované v částce 1 580 Kč a úhradami platební kartou v částce 15 365,04 Kč, tj. celkem 16 945,04 Kč. Jiná čerpání žalobkyně nedoložila, přičemž nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že jsou v tomto směru i různá skutková tvrzení ze strany žalobkyně, když v žalobě uvedla čerpání 67 323,03 Kč, v doplňujícím vyjádření ze dne 3. 1. 2025 byla uvedena čerpaná částka 62 906,01 Kč, přičemž součet rozpadu jednotlivých čerpání uvedený v předcházejících tabulkách (v tomtéž podání) na tuto částku také nevychází. Žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházela z příjmů žalované ve výši 27 000 Kč a z příjmů dalších členů domácnosti 24 000 Kč s tím, že žalovaná bydlela v podnájmu a měsíční výdaje její domácnosti s jedním vyživovaným dítětem činily 11 611 Kč. Příjem žalované ve výši 15 153 Kč byl doložen výpisem z jeho účtu, jakkoliv byl ve smlouvě deklarován na částku 17 000 Kč. Deklarovaný vedlejší příjem žalované 10 000 Kč nebyl blíže tvrzen ani doložen, stejně jako příjem ostatních členů domácnosti ve výši 24 000 Kč. Údaje o případných výdajích žalované v celkové výši 11 611 Kč nebyly dostatečně tvrzeny ani doloženy, přičemž z měsíčního obratu na účtu žalované vyplývá, že příchozí i odchozí platby byly cca ve stejné výši, jakkoliv není jisté, zda část příchozích plateb nebyla určena pro někoho jiného. Dle přehledu splátek žalovaná celkem splatila částku 15 374,22 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 2. 2024 zesplatnila celý dluh žalované. Dopisem ze dne 14. 3. 2024 právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění neučinil soud z ostatních provedených důkazů žádná relevantní zjištění.4. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3. 3. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, podle které poskytla žalobkyně žalované prokazatelně částku 16 945,04 Kč, ze které žalovaná dosud splatila 15 374,22 Kč. Soud nemá za prokázané, jakým konkrétním způsobem žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované, a to její vedlejší příjmy, pravidelné výdaje a další příjmy její domácnosti. Není tak zřejmé, z jakých konkrétních podkladů žalobkyně vycházela při závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila především doklady o dalších příjmech domácnosti žalované a o jejích výdajích, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru tak byla od počátku neplatná a žalovaná není povinna podle ní plnit sjednané závazky (platit úroky, poplatky, smluvní pokutu atd.). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta pouze částka 16 945,04 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaná dosud (před podáním žaloby) uhradila 15 374,22 Kč, takže jí zbývá vydat bezdůvodné obohacení ve výši 1 570,82 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 12. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 12. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 1 570,82 Kč s příslušenstvím od počátku doloženého prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl.8. Přestože byla žalovaná ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a ze spisu ani nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly, proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.