7 C 173/2025-55 — Okresní soud v Chomutově

Žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 323 554,36 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 16. 12. 2010 uzavřela společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, . nebo , právnická osoba, ) se žalovaným Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 245 254,82 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému poskytnut neúčelově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,79 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky, např. za upomínání a to ve výši dle smlouvy a sazebníku. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, popř. byly splatné spolu s řádnou splátkou úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěrů a úroků a vyčíslených poplatků. Předchůdkyně žalobkyně proto vyžila svého práva a dopisem ze dne 11. 5. 2011 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 11. 5. 2011. V souladu s ujednáním smlouvy a sazebníku bylo dále uplatněno právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 245 254,82 Kč, poplatků ve výši 712,54 Kč, smluvní pokuty ve výši 77 587 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení do zesplatnění ve výši 142,80 Kč, kapitalizovaných úroků do zesplatnění ve výši 10 020,36 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.V doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva – konsolidace – restrukturalizace úvěrů byla uzavřena dne 16. 12. 2010. Vzhledem k této skutečnosti žalobkyně upozornila, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od 1. 1. 2011. Žalobkyně má proto za to, že nebylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru posuzovat schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr.Žalovaný při jednání soudu konaném dne 17. 12. 2025 uplatnil námitku promlčení předmětné pohledávky.Soud provedl v řízení důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Ze smlouvy o úvěru – Konsolidace – restrukturalizace úvěrů ze dne 16. 12. 2010 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 245 254,82 Kč s tím, že první den čerpání úvěru byl stanoven na den 16. 12. 2010. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky poskytnuté na základě smlouvy vrátit formou anuitních řádných měsíčních splátek v celkovém počtu 100. Měsíční splátka jistiny a úroku činila 3 999,33 Kč, řádná měsíční splátka činila 4 058,33 Kč. Roční úroková sazba činila 12,79 % ročně. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, z 1. 11. 1999 a Sazebník cen za peněžní a obchodní služby pro fyzické osoby – nepodnikatele platný od 1. 12. 2010.Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 11. 5. 2011 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek oznámila, že prohlašuje svým rozhodnutím úvěr znějící na částku 245 254,82 Kč za splatný ke dni 11. 5. 2011. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že k datu 11. 5. 2011 činí celková dlužná částka 333 717,52 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 10. 2024, má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.Z předžalobní upomínky ze dne 6. 5. 2025 vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato žalovanému odeslána dne 6. 5. 2025.Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 387 odst. 1 obchodního zákoníku, se právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Dle odst. 2 shora uvedeného paragrafu, promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Dle § 392 odst. 1 věty první obchodního zákoníku, u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Dle § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle § 400 obchodního zákoníku, změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.Právo na plnění ze smlouvy o úvěru je právo majetkové a jako takové podléhá promlčení v promlčecích dobách v závislosti na režimu závazku, v souvislosti s nímž toto právo vzniklo. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když soud zohlednil uplatněnou námitku promlčení ze strany žalovaného. Promlčecí doba počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé neboli kdy je actio nata. Za tento den se všeobecně považuje den, kdy právo mohlo být poprvé uplatněno u soudu, tedy jakmile mohla být důvodně podána žaloba o přiznání práva. Za tento je považována v tomto případě splatnost pohledávky. Dle uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2010 (§ 497 obchodního zákoníku) měl být úvěr splacen v počtu 100 pravidelných měsíčních splátek. Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 11. 5. 2011, přičemž dlužná částka měla být uhrazena nejpozději do 10 dnů, tj. 23. 5. 2011. Promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím, tj. 24. 5. 2011. Po uplynutí čtyř let, tj. 24. 5. 2015, byl již nárok žalobkyně promlčen (§ 397 obchodního zákoníku). Žalobkyně žalobu, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, podala až dne 24. 7. 2025, tedy až po uplynutí promlčecí doby. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl (§ 387 obchodního zákoníku).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu ani z vyjádření žalovaného neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).