16 C 25/2026-33 – Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 604.410,- Kč s úrokem ve výši 34.194,89 Kč a ve výši 10,257% ročně z částky 599.405,- Kč od 27.2.2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 35.796,36 Kč a ve výši 11,5% ročně z částky 601.135,- Kč od 27.2.2026 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 20.5.2024 úvěrovou smlouvu, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 623.200,- Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo prodejci. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 10,257407% a byla neměnná. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 10.422,- Kč, splatných do 17. dne v kalendářním měsíci, kdy splatnost poslední splátky byla určena na 17.5.2031. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 875.448,- Kč. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být schválena, aniž by došlo k předlužení. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 7.8.2025. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 7.8.2025 – výzva ke splacení celého úvěru. Žalovaný do dne zesplatnění na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 93.800,- Kč. Dlužná částka byla vyčíslena ve výši 604.410,- Kč sestávající se z dlužných splátek do dne zesplatnění ve výši 52.108,- Kč, obchodní úrok od poslední splátky do ukončení smlouvy ve výši 3.275,- Kč, nesplacená jistina ve výši 547.297,- Kč smluvní sankce ve výši 1.000,- Kč náklady na vymáhání ve výši 730,- Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.V podání ze dne 18.5.2026 žalobce uvedl, že žalovaný byl vyzván, aby uvedl výši svých příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s trvalým příjmem a doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc únor, březen a duben 2024. Žalobce zasílá matriční list klienta, který obsahuje údaje uvedené žalovaným, kdy pravdivost těchto údajů žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalobce předkládá výpis z úvěrového registru NRKI. Žalobce považoval tvrzení žalovaného za dostatečná a s ohledem na neexistenci důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného a s ohledem na výši úvěru a analýzu žalovaného, má za to, že žalobce splnil podmínky zákona a postupoval s odbornou péčí. Žalovaný hradil splátky po dobu asi jednoho roku. Od 06/2024 do 08/2025 a byl nepochybně schopen úvěr splácet, kdy uhradil částku 93.800,- Kč.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z výplatní pásky za měsíc únor 2024 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 32.214,- Kč. Z výplatní pásky za měsíc březen 2024 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 27.388,- Kč. Z výplatní pásky za měsív duben 2024 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 23.634,- Kč.Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 16.5.2023 soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného u , právnická osoba, byl sjednán od 1.9.2023 na dobu neurčitou.Z matričního listu klienta soud zjistil, že žalovvaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, uvedl zaměstrnavatele. Uvedl příjem ve výši 43.000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti 70.000,- Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení (bez hypotéky) 20.000,- Kč, pravidelné měsíční splátky všech úvěrů domácnosti (včetně hypotéky) 9.737,- Kč, pravidelné měsíční výdaje domácnosti 10.000,- kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, počet vyživovaných osob 1.Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta žalobce provedl před uzavřením smlouvy o úvěru ověření bonity klienta. Žalovaný požádal o autoúvěr zajištěný ve výši 623.200,- Kč. Uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů počet dětí 1. Příjem žalovaného činí částka 43. 000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti 70.000,- Kč. Měsíční výdaje domácnosti 39.737,- Kč. Není zde však uvedeno, zda a z jakých listin byla bonita žalovaného ověřena. Žalovaný nebyl nalezen v registru CEE, NRKI, ISIR, SOLUS. Žalobce spočítal MLS klienta (5.378,- Kč) a MLS domácnosti (49.913,- Kč).Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Zprostředkovatelem úvěru byl , právnická osoba, . se sídlem , adresa, . Předmětem financování bylo motorové vozidlo , značka automobilu, . Žalovaný získal účelový (zaplacení ceny auta) úvěr ve výši 623.200,- Kč a zavázal se úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách po 10.422,- Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 10,257407% a RPSN 10,8%. Celková částka splatná spotřebitelem: 875.448,- Kč.Ze saldokonta úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobce, dle kterého žalovaný platil splátky v období od 17.6.2024 do 27.2.2025, kdy zaplatil 9 splátek v celkové výši 93.800,- Kč.V dopise ze dne 7.8.2025 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jeho prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 604.410,- Kč nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 8.8.2025.Předžalobní výzvou k plnění ze dne 9.2.2026 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 668.317,87 Kč do 16.2.2026.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Žalovaný uzavřel dne 20.5.2024 s žalobcem úvěrovou smlouvu, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 623.200,- Kč na zaplacení vozidla , značka automobilu, , kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo prodejci. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 10.422,- Kč, splatných do 17. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 875.448,- Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil (zaplatil 9 splátek v celkové výši 93.800,- Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 7.8.2025 celý úvěr zesplatnil.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vráti