16 C 7/2026-22 – Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 24.270,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 5.3.2025 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 9.1.2024 smlouvu o úvěru ve výši 27.270,- Kč (skládající se z půjčené částky 15.000,- Kč a souhrnného poplatku 12.270,- Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 455,- Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná zaplatila částku 3.000- Kč. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatným. Žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 3.000,- Kč vydělil týdenní splátkou a vypočetl, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti smlouvy tedy 4.3.2025 a datum prodlení ke dni 5.3.2025.V podání ze dne 10.5.2026 žalobce uvedl, z jakých informací před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal a jaké informace byly opatřeny od žalovaného. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrola aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrola aktuálního stavu insolvenčního rejstříku, kontrola platební historie klienta u žalobce vč. historie veškerých záznamů o klientovi. Vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta a vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Poskytnuté prostředky byly žalovanému vyplaceny hotově na adrese trvalého bydliště, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy v listinné podobě. K jednání soudu se žalobce omluvil.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z kopie výplatní pásky za měsíc říjen 2023 soud zjistil, že čistá mzda činila částku 21.856,- Kč a čistý příjem částku 22.003,- Kč.Z kopie výplatní pásky za měsíc listopad 2023 soud zjistil, že čistá mzda činila částku 18.160,- Kč a čistý příjem částku 18.922,- Kč.Z ústřižků poštovní poukázky – důchody- výplatní doklad soud zjistil, že důchod žalované za období 20.11.2023 – 19.12.2023 činila částka 6.054,- Kč a za období 20.12.2023 – 19.1.2024 částka 6.054,- Kč.V listině označené jako evidenční karta klienta žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, má středoškolské vzdělání, je majitel vozu, neměla u žalobce půjčku, nebyla soudně stíhána, je spolubydlící, počet členů v domácnosti – 2, z toho nezaopatřených dětí 1. Údaje o zaměstnání: ID. Uvedla čistý měsíční příjem domácnosti 26.649,- Kč (zdroj příjmu 2), brigáda 20.595,- Kč, důchod 6.054,- Kč. Výdaje: životní výdaje na bydlení 6.953,- Kč, životní minimum na ověření 7.520,- Kč, nebankovní závazky 2.417,- Kč, výdaje celkem 16.890,- Kč. Disponibilní zůstatek 9.759,- Kč. Evidenční karta je dne 9.1.2024 podepsaná žalovanou a zástupcem žalobce.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9.1.2024 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že dne 9.1.2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000,-Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 2.970,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4.500,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.800,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 27.270,- Kč, které žalovaná splatí v 60 týdenních splátkách po 455,- Kč v hotovosti k rukám osoby určené žalobcem, první splátka dne 16.1.2024 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná spotřebitelský úvěr čerpala v hotovosti při podpisu smlouvy.Podle platební historie žalovaná zaplatila tři splátky v celkové výši 3.000,- Kč.Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k zaplacení pohledávky ve výši 24.270,- Kč. Výzva byla odeslána dne 17.7.2025.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 9.1.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Při podpisu smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 15.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši ve výši 2.970,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4.500,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.800,- Kč, celkem 27.270,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 60 týdenních splátek po 455,- Kč, první splátka dne 16.1.2024. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila, kdy zaplatila pouze splátky v celkové výši 3.000,- Kč. Předžalobní výzvou ze dne 17.7.2025 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení pohledávky ve výši 24.270,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelské