18 C 21/2026-70 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se původně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 50 340 Kč s příslušenstvím, a to částku 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 1. 2025 do zaplacení a dále částku 8 340 Kč představující smluvní pokutu. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná postupně čerpala peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná svůj závazek řádně neplnila, úvěr byl zesplatněn ke dni 13. 1. 2025 a žalovaná je od 14. 1. 2025 v prodlení. Uplatněná částka 42 000 Kč měla sestávat z jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč. Částka 8 340 Kč byla žalována jako smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně.2. Podáním doručeným soudu dne 29. 4. 2026 žalobkyně uvedla, že v žalobě nezohlednila platby žalované v celkové výši 4 000 Kč, a vzala žalobu částečně zpět co do částky 4 000 Kč ze smluvní pokuty. Řízení bylo v tomto rozsahu samostatným usnesením částečně zastaveno. V řízení proto zůstalo k rozhodnutí zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 1. 2025 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty 4 340 Kč.3. Žalovaná se k žalobě věcně nevyjádřila. Soud však ve spotřebitelské věci není zbaven povinnosti z úřední povinnosti zkoumat splnění kogentních pravidel na ochranu spotřebitele, zejména pravidel o posouzení úvěruschopnosti a důsledků jejich porušení.4. Ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, neboť skutkový základ byl zjistitelný z listinných důkazů založených ve spise a účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili, popřípadě se přes poučení soudu nevyjádřili.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako úvěrující je v ní označena žalobkyně a jako úvěrovaná žalovaná. Smlouva označuje úvěr jako nezajištěný bezhotovostní revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Podle smlouvy měl být úvěr poskytnut dne 11. 8. 2024. Smlouva dále obsahuje ujednání o smluvním úroku ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny, údaj o RPSN 5 539,38 %, povinnost hradit měsíčně úrok vždy nejpozději k 10. dni v měsíci a možnost splatit jistinu kdykoli. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaná v prodlení.6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná v žádosti deklarovala zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , měsíční příjem , částka, a měsíční výdaje , částka, . V žádosti je dále uvedeno, že žalovaná nemá exekuci ani insolvenci. Z žádosti samotné však nevyplývá, že by žalobkyně ověřila pravdivost deklarovaných výdajů, existenci dalších závazků žalované, její platební historii nebo skutečnou schopnost splácet úvěr v rozsahu odpovídajícím sjednanému zatížení.7. Z potvrzení o provedených platbách a ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byly ve prospěch žalované připsány tyto platby od žalobkyně prostřednictvím platební brány ThePay: dne 11. 8. 2024 částka 10 000 Kč, dne 15. 9. 2024 částka 5 000 Kč a dne 21. 9. 2024 částka 15 000 Kč. Celkem tedy bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč. Soud má současně za prokázané, že uvedený účet patřil žalované, neboť tuto skutečnost potvrdila banka.8. Z vyjádření žalobkyně doručeného soudu dne 29. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni celkem 4 000 Kč. Tato skutečnost byla výslovně tvrzena žalobkyní a nebyla zpochybněna. Soud z ní proto vycházel.9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 93 750,69 Kč a nákladů právního zastoupení 10 320 Kč. Výzva přitom uváděla splatnost úvěru nejpozději dne 10. 10. 2024 a požadovala částku podstatně vyšší, než jaká byla později uplatněna v řízení. Tato listina prokazuje, že výzva byla vyhotovena, avšak současně ukazuje na značnou disproporci mezi předžalobně požadovaným plněním a pozdějším předmětem řízení.10. Z bankovních reportů předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná měla před uzavřením úvěrové smlouvy sice příjmy, které se na účtu jevily jako pravidelné, současně však z výpisů vyplývaly četné transakce svědčící o významném riziku její platební schopnosti. Šlo zejména o opakované transakce označené nebo zjevně související s hazardními hrami, a to u subjektů a služeb , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, či obdobných provozovatelů, dále o opakované příchozí i odchozí platby související s úvěry nebo zápůjčkami, mimo jiné u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a dalších subjektů, dále o opakované platby přes platební zprostředkovatele a časté hotovostní výběry. Z výpisů byly patrné také opakované platby ve prospěch či od osob blízkých nebo jiných fyzických osob, což v souhrnu svědčilo o nestabilním hospodaření žalované.11. Soud nepřehlédl, že na účet žalované byly připisovány i částky označené jako mzda nebo pravidelná kompenzace. Samotná existence příjmu však nepostačuje k závěru o úvěruschopnosti. Právně významná je schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet po porovnání příjmů, výdajů, dalších závazků a celkové ekonomické situace. Právě tuto schopnost nebylo možné z podkladů žalobkyně dovodit bez důvodných pochybností.12. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a že vycházela z prohlášení žalované a z bankovních výpisů. K výsledkům uvedených lustrací však nepředložila takové konkrétní výstupy, z nichž by bylo možné zjistit, jaké údaje byly skutečně ověřeny, s jakým výsledkem a jak byly promítnuty do individuálního vyhodnocení schopnosti žalované splácet konkrétní úvěr. Obecné tvrzení o provedené lustraci a prohlášení spotřebitelky samo o sobě nemůže obstát tam, kde z bankovních výpisů současně vyplývají zřetelné signály předlužení, závislostního či rizikového finančního chování a existence dalších závazků.13. Soud proto uzavírá, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované v celkové výši 30 000 Kč a částečnou úhradu 4 000 Kč. Neprokázala však, že před poskytnutím úvěru, popřípadě před jeho významným navýšením dalším čerpáním, řádně a důkladně posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným zákonem.14. Mezi účastnicemi šlo o vztah ze spotřebitelského úvěru. Žalobkyně vystupovala jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná jako fyzická osoba nejednající při uzavírání smlouvy v rámci podnikatelské činnosti.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Citovaná úprava ukládá profesionálnímu poskytovateli úvěru aktivní odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti. Nestačí mechanicky převzít údaje uvedené spotřebitelem v žádosti ani odkázat na obecná prohlášení spotřebitele, že je schopen úvěr splatit. Poskytovatel musí mít k dispozici takové informace, aby mohl učinit kvalifikovaný závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet. Pokud z dostupných podkladů takové pochybnosti naopak vyplývají, nesmí být úvěr poskytnut.19. V této věci byly důvodné pochybnosti dány již z listin, z nichž žalobkyně sama měla při posouzení úvěruschopnosti vycházet. Bankovní výpisy žalované neukazovaly pouze existenci mzdy. Ukazovaly též opakované čerpání jiných úvěrů a zápůjček, opakované platby úvěrovým a nebankovním subjektům, značné množství transakcí spojených s hazardními hrami, opakované hotovostní výběry a celkově nepravidelné a rizikové finanční toky. Takové skutečnosti měly vést poskytovatele minimálně k dalšímu ověřování skutečných závazků žalované, jejího zadlužení, pravidelných výdajů a schopnosti hradit nejen běžné životní náklady, ale i úvěr se sjednaným úrokem 40 % měsíčn