21 C 18/2026-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 31.12.2025, doplněnou podáním ze dne 27.2.2026 a ze dne 6.3.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9.3.2025 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 12.5.2025, což však i přes výzvy neučinil. Pouze dne 17.3.2025 uhradil částku 4 252 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024.2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 21.1.2026 č.j. 21 C 18/2026-10 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 26.1.2026 a žalovanému dne 27.1.2026.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud učinil tato skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9.3.2025 ve znění Dodatků č. 1 až č. 4 soud zjistil, že listina (včetně Dodatků) není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale je v jejím závěru je uvedeno, že žalovaný měl návrh smlouvy potvrdit pomocí kódu. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 258,66 % ročně.6. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . (volně ve spise) plyne, že dne 9.3.2025 odešla na účet č. , č. účtu, částka 1 000 Kč, dne 10.3.2025 částka 1 400 Kč, dne 12.3.2025 částka 2 000 Kč, dne 16.3.2025 částka 11 000 Kč a dne 17.3.2025 částka 4 600 Kč.7. Z Potvrzení předchůdkyně žalobkyně plyne, že v době od 9.3.2025 do 17.3.2025 byla na účet č. , č. účtu, vyplacena celkem částka 20 000 Kč; vráceno bylo celkem 4 252 Kč.8. Ze Sdělení , právnická osoba, ., ze dne 26.1.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, za měsíc březen 2025 plyne, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 9.3.2025 na něj byla připsána částka 1 000 Kč, dne 10.3.2025 částka 1 400 Kč, dne 12.3.2025 částka 2 000 Kč, dne 16.3.2025 částka 11 000 Kč, dne 17.3.2025 částka 4 600 Kč; všechny tyto platby byly provedeny z účtu předchůdkyně žalobkyně.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a její Přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14.9.2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy.10. Z výzvy ze dne 16.4.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.11. Z dopisu ze dne 14.9.2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě, jak plyne z Potvrzení pošty.12. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 9.3.2025 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, dne 10.3.2025 ve výši 1 400 kč, dne 12.3.2025 ve výši 2 000 Kč, dne 16.3.2025 ve výši 11 000 Kč a dne 17.3.2025 ve výši 4 600 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně celkem 4 252 Kč. Smlouvou ze dne 12.12.2024 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 14.9.2025 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.20. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 9.3.2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 12.5.2025. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním ani jiným podpisem žalovaného. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.23. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabš