23 C 409/2025-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 11.3.2026 po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 16 016,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, společnost Multitude Bank p.l.c., (dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 15.5.2025 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, (dále jen ,, Smlouva“), na jejímž základě žalované poskytla celkem částku ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, tak, že dne 15.5.2025 převedla částku ve výši 8 000 Kč a dne 17.5.2025 částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, ač měl být úvěr splacen do 26.9.2025. Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a vycházela z tvrzení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes zaslání předžalobní upomínky dne 18.10.2025.2. Žalovaný v odporu ze dne 9.12.2025 proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu s návrhem nesouhlasil s tím, že aktivně řešil dluh a jeho úhradu pravidelnými splátkami, žalobkyně však neučinila žádné kroky k mimosoudnímu řešení dluhu.3. Z předložených důkazů soud učinil tato skutková tvrzení:Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit ve výši 10 000 Kč na dobu jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání s ročním úrokem ve výši 146,949 %., úvěr byl sjednán jako revolvingový.Ze sdělení Air bank, a.s. ze dne 2.3.2026 soud zjistil, že žalovaný byl majitelem a jedinou osobou s dispozičními právy k účtu č. , č. účtu, v době čerpání úvěru a dne 15.5.2025 přišla platba ve výši 8 000 Kč a dne 17.5.2025 platba ve výši 2 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně.Z oznámení předchůdkyně žalobkyně ze dne 18.10.2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020.Z předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně ze dne 18.10.2025 a podacího lístku , adresa, pošty ze dne 21.10.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 21 049,01 Kč.4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:5. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěrový limit ve výši , částka, s tím, že na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, převedla částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti a nepředložila žádné důkazy. Žalovaný nezaplatil ničeho, ač měl být úvěr splacen do , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes zaslání předžalobní upomínky dne , datum, .6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, když údaje od žalovaného nijak neověřila, proto soud dospěl k závěru, smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.12. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté jistiny úvěru 10 000 Kč, kterou je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.14. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil, proto soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.15. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky , částka, , což představuje 59 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 59 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky , částka, včetně zákonného úroku z prodlení uvedeného ve výroku II. rozsudku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku , což představuje 41% celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 41 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 18 % (59 % - 41 % = 18 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 2. , § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši , částka, za tři úkony právní služby ( převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění , návrh ve věci samé ) po , částka, a náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění návrh ve věci samé) po , částka, dle § 14b odst.5 a.t. ., celkem tedy , částka, . 18 % z částky , částka, činí částku , částka, , kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud t