24 C 336/2025-63 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 14 760 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 20. 12. 2024 se společností , právnická osoba, pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o úvěru, na základě které od společnosti obdržel převodem na účet částku 12 000 Kč, kterou se zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 760 Kč. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč a úroku ve výši 2 760 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupen žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost , právnická osoba, disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm, žalovanému převedla dne 20. 12. 2024 na účet č. , Anonymizováno, částku 12 000 Kč, kterou dosud žalovaný nevrátil, přičemž tvrzenou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni.4. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, nikoli však, že s ním jednala, tedy že to byl právě žalovaný, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil, tím méně pak, že snad souhlasil se zněním smlouvy tak, jak byla soudu předložena, neboť smlouva neobsahuje žádný elektronický podpis žalovaného či časové razítko.5. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakýchkoli důkazů o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 cit. zákona).6. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru), kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále již jen „o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 24. 12. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu dodána do datové schránky), následující pracovní den, tj. 27. 12. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 28. 12. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.1. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 12 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 28. 12. 2025 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného úroku z prodlení soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 81 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 19 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 62 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen „AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 550 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba [§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT], tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT] a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 62 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.