24 C 357/2025-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 10. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 14. 11. 2024 a dne 15. 11. 2024 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně kapitalizovaný pro první měsíc ve výši 12 000 Kč, a to do 9. 3. 2025. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 30 000 Kč, úroku ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že je datována 14. 11. 2024 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet úvěr do výše limitu 26 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky v době neurčité vrátí a zaplatí úrok ve výši 40 % měsíčně tak, že každý měsíc splatí přirostlé úroky a jistinu může splatit kdykoliv. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. Další skutečnosti soud pro níže vyložený právní názor nezjišťoval.4. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení banky soud zjistil, že dne 14. 11. 2024 žalobkyně žalovanému převedla na účet č. , č. účtu, částku 26 000 Kč a dále dne 15. 11. 2024 částku 4 000 Kč.5. Z bankovního reportu soud zjistil, že žalovaný měl k 26. 3. 2024 na spořícím účtu zůstatek 0 Kč a na běžném účtu č. , č. účtu, pak 1 079,16 Kč.6. Ze scanu občanského a řidičského průkazu soud zjistil, že se jedná o doklady žalovaného.7. Z dopisu ze dne 6. 3. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamovala žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení se splácením, došlo dne 6. 3. 2025 k zesplatnění celého zůstatku úvěru ve výši 81 239 Kč.8. Z dopisu ze dne 7. 8. 2025 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 14. 11. 2024 ve výši 87 308,20 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť se jedná pouze o listiny dokládající financování žalobkyně a společnosti , právnická osoba, . bez vazby na tuto věc.10. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu a dne 14. 11. 2024 mu na tento účet poskytla 26 000 Kč a dále dne 15. 11. 2024 částku 4 000 Kč.1. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o spotřebitelském úvěru avšak tato listina neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci, tím méně pak, že snad souhlasil se zněním smlouvy tak, jak byla soudu předložena, neboť smlouva neobsahuje žádný elektronický podpis žalovaného či časové razítko.2. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakýchkoli důkazů o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 cit. zákona).11. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 22. 12. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu dodána do datové schránky), následující den, tj. 23. 12. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 24. 12. 2025 do prodlení.12. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 24. 12. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.13. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 16 500 Kč, úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 10. 3. 2025 do 23. 12. 2025, úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 30 000 Kč co do jeho výše 0,5 % ročně od 24. 12. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, jejíž uzavření žalobkyně neprokázala. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.14. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).