28 C 83/2020-83 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 217 783,45 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 11. 7. 2016 mezi žalovaným a , právnická osoba, . byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které žalovaný dne 12. 7. 2016 v plném rozsahu čerpal, a to částečně na úhradu svého dřívějšího závazku vůči původnímu věřiteli a částečně převodem na svůj bankovníúčet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 982 Kč, vždy do 20. dne v měsíci, a platit smluvní úrok ve výši 17,9 % p. a., jakož i další poplatky sjednané ve smlouvě a jejích obchodních podmínkách. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek a ani přes výzvy původního věřitele své závazky nesplnil. , právnická osoba, . proto dne 7. 1. 2017 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 214 222,45 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že na ni přešla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy o úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2017, uzavřené mezi ní a , právnická osoba, ., o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Ke dni podání žaloby žalobkyně evidovala vůči žalovanému vedle jistiny též dlužný smluvní úrok ve výši 12 142,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 4 979,72 Kč, jakož i další příslušenství pohledávky. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení celkové částky 217 783,45 Kč, představující dlužnou jistinu a kapitalizované příslušenství, dále smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 214 222,45 Kč od 1. 5. 2017 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z téže částky od 1. 5. 2017 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:5. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu vyplývá, že jej vystavil dne 31. 3. 2016 , jméno FO, , IČO: , IČO, , u něhož byl žalovaný od 1. 7. 2014 zaměstnán jako číšník v restauraci , Anonymizováno, beránek s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 390 Kč.6. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný podal dne 12. 7. 2016 u právního předchůdce žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru prostřednictvím pobočkové sítě. V žádosti žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 18 390 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a existující splátkové zatížení ve výši 1 396 Kč měsíčně.7. Dále soud zjistil, že uvedený příjem byl ze strany věřitele ověřen na základě potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. Věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného podle této listiny prověřoval rovněž další skutečnosti, zejména existenci insolvenčního řízení, předchozí splátkovou morálku žalovaného prostřednictvím bankovních registrů a údaje z interních evidencí klientů, z nichž neměly vyplynout relevantní negativní skutečnosti.8. Z listiny dále vyplývá, že věřitel zjistil u žalovaného existenci více úvěrových závazků, a to spotřebitelských úvěrů u , právnická osoba, ., kontokorentního úvěru a osobního úvěru u jiné finanční instituce, přičemž část těchto závazků měla být v rámci nové úvěrové žádosti konsolidována. Celkové měsíční splátkové zatížení žalovaného po poskytnutí předmětného úvěru bylo v listině vyčísleno částkou 7 222 Kč.9. Listina dále obsahuje údaj, že věřitel stanovil životní náklady žalovaného ve výši 7 298 Kč měsíčně, přičemž tyto náklady byly určeny na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi věřitele a statistickými údaji. Na základě takto provedeného výpočtu byl zjištěn disponibilní zůstatek příjmu žalovaného po odečtení splátek a nákladů.10. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 11. 7. 2016 s , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit sjednaný smluvní úrok a poplatky dle smlouvy a souvisejících obchodních podmínek. smluvní strany sjednaly smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 20,14 % ročně.11. Jak je zřejmé z listiny označené jako Podklady pre súdné konanie, žalovaný dne 12. 7. 2016 čerpal z úvěrového účtu částku 200 000 Kč. Na tento úvěr uhradil dne 13. 7. 2016 částku 2 000 Kč a dne 24. 8. 2016 částky 205 Kč, 1,55 Kč a 3 980,45 Kč. Z týchž podkladů vyplývá další průběh splácení úvěru, který je shodně zachycen i v listině Stav úvěru v minulosti, přičemž obě tyto listiny se ve svých údajích vzájemně shodují.12. Jak soud zjistil z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek přistoupila , právnická osoba, ., k prohlášení celého úvěru za okamžitě splatný ke dni 7. 1. 2017, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z téhož dne.13. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2017 byla pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni.14. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2017 bylo žalovanému postoupení pohledávky řádně oznámeno.15. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva k úhradě dluhu byla žalovanému dne 8. 1. 2020 řádně odeslána.16. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán jako číšník u , jméno FO, , IČO , IČO, , v restauraci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to od 1. 7. 2014, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 18 390 Kč. Tento příjem žalovaný uvedl rovněž v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 12. 7. 2016 a byl ze strany věřitele ověřen potvrzením zaměstnavatele vystaveným dne 31. 3. 2016.17. Soud má dále za prokázané, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů sdělených žalovaným, podle nichž žalovaný neuvedl žádné měsíční výdaje a deklaroval existující splátkové zatížení ve výši 1 396 Kč měsíčně, a že věřitel prověřoval rovněž další skutečnosti týkající se osoby žalovaného, zejména jeho předchozí splátkovou morálku, existenci insolvenčního řízení a údaje z interních evidencí. Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti více úvěrových závazků, a že po poskytnutí předmětného úvěru činilo jeho celkové měsíční splátkové zatížení částku 7 222 Kč. Životní náklady žalovaného byly věřitelem stanoveny částkou 7 298 Kč měsíčně na základě kombinace údajů sdělených žalovaným, interních informací a statistických údajů.18. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 11. 7. 2016 s , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, s povinností splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně, přičemž sjednaná RPSN činila 20,14 % ročně. Žalovaný úvěr dne 12. 7. 2016 v plné výši vyčerpal a následně na něj provedl pouze dílčí úhrady, a to dne 13. 7. 2016 částku 2 000 Kč a dne 24. 8. 2016 částky 205 Kč, 1,55 Kč a 3 980,45 Kč.19. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru přistoupila , právnická osoba, ., k prohlášení celého úvěru za okamžitě splatný ke dni 7. 1. 2017, o čemž byl žalovaný téhož dne vyrozuměn. Pohledávka z této smlouvy byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2017 postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému dne 12. 5. 2017 řádně oznámeno. Žalovaný byl dále dne 8. 1. 2020 vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, která mu byla řádně odeslána. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně k prokázání splnění této povinnosti předložilapotvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného a listinu označenou jako Posouzení úvěruschopnosti klienta. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru deklaroval měsíční příjem ve výši 18 390 Kč, který byl ověřen potvrzením zaměstnavatele, a že věřitel při posuzování úvěruschopnosti vycházel rovněž z údajů o existujících závazcích žalovaného a z interních a externích databází.20. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že šetření úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno řádně, neboť z předložených podkladů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a konkrétně zjistil skutečné životní náklady žalovaného a jejich reálný vztah k celkovému splátkovému zatížení.21. Ze skutkových zjištění plyne, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč, přestože byl v rozhodné době dlouhodobě zaměstnán, bydlel mimo zaměstnavatele a měl již existující úvěrové závazky. Z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by věřitel zjišťoval nebo ověřoval