30 C 36/2026-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 20. 1. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 13. 8. 2025 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 25 000 Kč, který žalovaný podle tvrzení žalobkyně v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím minimálních měsíčních splátek ve výši 1 250 Kč, splatných vždy do 15. dne v měsíci. Při prodlení byl sjednán smluvní úrok ve výši 57,99 % ročně, smluvní pokuta a úhrada nákladů upomínání. Žalovaný neuhradil minimální splátku splatnou dne 15. 9. 2025, byl opakovaně upomínán a následně došlo dne 21. 12. 2025 k zesplatnění celé jistiny úvěru. Konečná splatnost byla stanovena na 4. 1. 2026. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 574,73 Kč, nákladů spojených s upomínáním ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 400 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a odkázala na interní dokumentaci přiloženou ke smlouvě, která měla podle jejího tvrzení prokazovat splnění zákonné povinnosti posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný dne 13. 8. 2025 zaslal na účet žalované 1Kč. Žalobkyně dne 14. 8. 2025 zaslal na účet žalovaného částku 10 000 Kč, dne 21. 8. 2025 částku 9 888,79 Kč a dne 25. 8. 2025 částku ve výši 4 872,90 Kč.4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný byl povinen vrátit žalobci veškeré čerpané peněžní prostředky poskytnuté v rámci sjednaného revolvingového úvěru, a to až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč.5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný byl dále povinen platit za poskytnutý úvěr smluvní úrok, sjednaný jako pevná roční úroková sazba ve výši 57,99 % p. a. z aktuálně čerpané a dosud nesplacené jistiny.6. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím pravidelných měsíčních minimálních splátek, jejichž výše činila nejméně 5 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny, splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, přičemž tyto splátky měly být hrazeny inkasem z jeho bankovního účtu. Součástí jeho povinností bylo zřídit a po celou dobu trvání smlouvy udržovat inkaso, mít na bankovním účtu dostatek prostředků k provedení inkasa a poskytovat žalobci potřebnou součinnost.7. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný byl rovněž povinen oznamovat žalobci podstatné změny své finanční situace, které by mohly mít vliv na jeho schopnost úvěr splácet. V případě prodlení s úhradou splátek byl žalovaný povinen strpět upomínání, uhradit s tím spojené náklady a při splnění smluvních podmínek také uhradit celou zesplatněnou jistinu úvěru, včetně naběhlého smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a případné smluvní pokuty.8. Ze žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru ze dne 21.8.2025 soud zjistil, že obsahem tohoto dokumentu je určení požadovaného čerpání v rámci sjednaného úvěrového rámce, tedy určení výše požadované tranše (10 000 Kč), bankovního účtu pro výplatu, odečtení již naběhlého smluvního úroku z čerpané částky, výše nové minimální měsíční splátky (1 000 Kč), a orientačního splátkového kalendáře při hrazení pouze minimálních splátek.9. Ze žádosti o čerpání tranše revolvingového úvěru ze dne 23.8.2025 soud zjistil, že že obsahem tohoto dokumentu je určení požadovaného čerpání v rámci sjednaného úvěrového rámce, tedy určení výše požadované tranše (5 000 Kč), bankovního účtu pro výplatu, odečtení již naběhlého smluvního úroku z čerpané částky, výše nové minimální měsíční splátky (1 250 Kč), a orientačního splátkového kalendáře při hrazení pouze minimálních splátek.10. Z přílohy č. 1 ke Smlouvě o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že obsahuje jméno, rodné číslo a další identifikační údaje konkrétního žalovaného , Jméno žalovaného, . Je tedy adresováno právě jemu a deklaruje, že se hodnotí jeho příjem, výdaje, závazky a finanční chování.11. Z přílohy č. 1 ke Smlouvě o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že obsahově nejde o skutečné individuální zkoumání v pravém slova smyslu. Dokument pracuje s údaji „uvedenými spotřebitelem“ a „nalezenými na bankovním účtu“, jeho obsah je postaven převážně na předem dané metodice, paušálních minimálních hodnotách, vážených průměrech a interních pravidlech poskytovatele. Klíčové položky (minimální náklady na bydlení, domácnost, EXTRA rezerva apod.) jsou automaticky dosazované, nikoli výsledkem individuálního ověření skutečné životní situace žalovaného.12. Z přílohy č. 1 ke Smlouvě o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se nejedná o dokument vzniklý nezávislým ověřením, ale o interní hodnoticí výstup poskytovatele, který má povahu interního kalkulačního listu věřitele, který má ex post deklarovat splnění zákonné povinnosti. Neobsahuje přímé důkazy o tom, z jakých konkrétních listin (výplatní pásky, potvrzení zaměstnavatele, nájemní smlouvy apod.) byly jednotlivé hodnoty převzaty, ani zda byly tyto podklady skutečně předloženy žalovaným.13. Z upomínky č. 1 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán k zaplacení splátky ve výši 1 750 Kč, která měla být splatná 15. 9. 2025.14. Z upomínky č. 2 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu splátky splatné dne 15. 9. 2025, aby ji uhradil do 20. 10. 2025.15. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr, že žalovanému poskytla žalobkyně úvěr ve výši 25 000 Kč. Nezkoumala předtím jeho úvěruschopnost pouze v řízení dokládala, že má nastavené procesy, které jsou způsobilé metodicky zjistit bonitu žadatele. Kolik žalovaný na úhradu úvěru poskytl splátek a v jaké výši žalobkyně netvrdila ani se k tomuto dotazu ze strany soudu nevyjádřila.16. Soud se v průběhu řízení opakovaně zabýval otázkou, jaké plnění bylo žalovaným na úhradu poskytnutého úvěru skutečně poskytnuto. Za tímto účelem soud žalobkyni vyzval, aby konkrétně sdělila a doložila, kolik žalovaný na úhradu úvěru zaplatil, popřípadě zda a v jaké výši nebylo ze strany žalovaného poskytnuto žádné plnění. Na tuto výzvu však žalobkyně nijak nereagovala, a požadované údaje soudu nesdělila.17. Z obsahu žaloby samotné nelze dovodit, že by žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr žádné plnění. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že žalovaný neuhradil minimální splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Z toho vyplývá, že vzniklo prodlení v tomto konkrétním splátkovém období. Z tohoto tvrzení však nelze bez dalšího dovodit, že žalovaný v následujícím období žádné splátky neuhradil, ani v jakém rozsahu případně dále plnil. Soud přitom není oprávněn skutkový stav domýšlet či doplňovat vlastní úvahou, zejména jde-li o otázku výše již poskytnutého plnění, která je rozhodná pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku.18. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení za stavu, dojde-li soud k závěru, že smlouva je dle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. neplatná, jako tomu bylo v tomto případě, je přitom na žalobci, aby unesl břemeno tvrzení i důkazní nejen ohledně toho, jaké plnění bylo žalovanému poskytnuto, ale rovněž ohledně toho, jaké plnění žalovaný na úhradu tohoto závazku již poskytl. Bez těchto tvrzení a jejich doložení nelze určit rozsah případného bezdůvodného obohacení, neboť soud nemůže vyloučit, že žalovaný určité částky uhradil, a tyto byly žalobkyní jednostranně započteny například na smluvní úroky, smluvní pokuty či jiné sankce, což je v obdobných typech sporů běžnou praxí. Takové započtení však nemůže jít k tíži žalovaného, pokud žalobkyně neprokáže, jaké plnění skutečně přijala a jak s ním naložila.19. Za této procesní situace, když se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila a vzdala se tak poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně rozhodných skutečností týkajících se rozsahu bezdůvodného obohacení, a proto nelze žalobkyni přiznat požadované plnění, neboť soud nemá spolehlivý skutkový podklad pro určení, jaká částka by případně měla být žalovaným vrácena. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.