30 C 69/2026-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 23. 1. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že nabyla peněžitou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , (dále jen právní předchůdkyní žalobkyně). Podle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou dne 3. 10. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 9 500 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 2. 11. 2024. Žalovaná se dále měla zavázat uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 989,90 Kč a smluvní úrok ve výši 281,10 Kč, takže celková žalovaná částka činila 13 771 Kč. právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditgo.cz , na které si žalovaná nejprve zvolila výši úvěru a dobu splatnosti. Následně se žalovaná zaregistroval a doložila právní předchůdkyně žalobkyně kopii dokladu totožnosti. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované vyplacen bezhotovostně na její bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 3. 10. 2024. Žalovaná podle žalobních tvrzení poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátila a dostala se do prodlení. Ke dni splatnosti tak měla vzniknout žalovaná pohledávka v plné výši. Žalobkyně uplatnila rovněž zákonný úrok z prodlení od 3. 11. 2024 do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla ověřena identita žalované a dále byla posuzována její úvěruschopnost, a to na základě údajů předložených žalovanou, zejména výplatních pásek, výpisu z bankovního účtu nebo daňového přiznání, a současně prostřednictvím lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Na základě těchto zjištění neměly vzniknout důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že ČSOB a.s. poskytla potvrzení o provedení transakce, ze kterého soud zjistil, že z účtu číslo , č. účtu, vedeného v českých korunách byla na účet číslo , č. účtu, dne 3. 10. 2024 převedena částka 9 500 Kč.4. Z dokumentu nazvaného úvěruschopnost klienta k půjčce číslo , hodnota, soud zjistil, že se jednalo o interní dokument věřitele, který obsahoval souhrn identifikačních údajů žalované, administrativní záznam o schválení půjčky a formální prohlášení o ověření identity, příjmů a bankovního účtu, dále deklarované údaje o příjmech žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně a výdajích ve výši 12 000 Kč měsíčně a interní výpočet maximální možné výše úvěru podle vzorce stanoveného věřitelem, přičemž z listiny nevyplývalo, z jakých konkrétních podkladů měly údaje o příjmech a výdajích pocházet ani jakým konkrétním způsobem byly ověřeny z nezávislých zdrojů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo č. , hodnota, ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná uvedla právní předchůdkyně žalobkyně své jméno příjmení, své rodné číslo, číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, doručovací adresu, i e-mailovou adresu, číslo svého mobilního telefonu a číslo účtu: , č. účtu, .6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo, Anonymizováno, , hodnota, ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 500 Kč s pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně s roční procentní sazbou nákladů 4329,58 %, přičemž úvěr měl být splacen jednorázově jednou splátkou ve výši 12 973,02 Kč. Doba splatnosti byla 30 dnů. Celková výše poplatku ze sjednání úvěru činila 3 191,92 Kč. Při překročení doby splatnosti byla jednorázová výše splátky 13 771 Kč, protože RPSN byla 9057,48 % a celková výše poplatku za sjednání úvěru pak činila 3 989,90 Kč.7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledá ze dne , datum, , její dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou je uvedena pod pořadovým číslem , hodnota, i skutečnost, že žalobkyně ve věci aktivně legitimována.8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 34 441,83 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Současně bylo doloženo potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 16. 12. 2025.9. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela za pomocí komunikačních prostředků na dálku s právní předchůdkyni žalobkyně úvěrovou smlouvu, na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně převedla bezhotovostně na její účet částku 9 500 Kč, aniž předtím řádně zkoumala její úvěruschopnost. Žalovaná v době splatnosti úvěr právní předchůdkyni žalobkyně nesplatila.10. Na základě provedeného dokazování soud právně posoudil věc podle ust. § 2395 o.z., a konstatoval, že se současně jednalo o spotřebitelský úvěr, na nějž dopadal zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ust. § 86 odst. 1 stanovil mimo jiné, že věřitel je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací, a to s odbornou péčí. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. a judikaturního výkladu, musely být tyto informace v nezbytném rozsahu ověřeny z nezávislých zdrojů. Pokud se tak nestalo, pak podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. platilo, že smlouva o úvěru byla neplatná. Z listiny označené jako „Úvěruschopnost klienta“ měl soud za prokázáno, že šlo pouze o interní dokument právní předchůdkyně žalobkyně, založený na administrativním vyplnění údajů o příjmech a výdajích žalované a jejich interním výpočtovém vyhodnocení, aniž by z něj bylo patrno, z jakých konkrétních podkladů tyto údaje pocházely a jakým způsobem byly ověřeny z nezávislých zdrojů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se tak mělo stát na základě dokladů, které dokonce měla předložit sama žalovaná, ale žádné takové doklady se mezi listinnými důkazy předloženými k dokazování nenacházely. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že by poměry žalované byly před poskytnutím úvěru zkoumány s odbornou péčí ve smyslu citovaných ustanovení, což vedlo soud k závěru, že smlouva nemohla založit vymahatelný nárok z platné smlouvy o úvěru, ale nanejvýše z bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o.z., a proto přiznal žalobkyni pouze nárok odpovídající bezhotovostnímu převodu částky ve výši 9 500 Kč a ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy výrokem II. zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 993,70 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 771 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.