Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši , částka, s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jakož i nahradit náklady řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná převzetí půjčky potvrdila podpisem smlouvy a současně se zavázala uhradit sjednaný poplatek. Celkovou dlužnou částku se zavázala splatit v pravidelných týdenních splátkách, přičemž konečná splatnost byla sjednána ke dni , datum, . Sjednané splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka vůči žalované byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, postoupena žalobci. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ani přes následnou předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne , datum, žalovaná dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne , datum, , kdy uvedla, že má za to, že Smlouva byla uzavřena dne , datum, a že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od , datum, , kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9. Dle právní úpravy účinné do , datum, , tj. dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Zároveň uvedla, že žalovaná celkem uhradila , částka, , přičemž část těchto plateb ve výši , částka, byla použita v souladu s čl. 5 Podmínek nejprve na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající část plateb ve výši , částka, byla použita na částečnou úhradu jistiny.5. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši , částka, , s povinností návratu v 53týdenních splátkách po , částka, , a to včetně úhrady poplatku , částka, , s RPSN 460,9 % po dobu 27 týdnů, 294,1 % po dobu 40 týdnů a 206,8 % po dobu 53 týdnů ročně.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny bylo zjištěno, že účinnost smlouvy nastala od , datum, a pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávek za její osobou, včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši , částka, do , datum, . Z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované odesláno.8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o půjčce peněžní prostředky ve výši , částka, , které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Současně se žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 53týdenních splátkách ve výši , částka, , přičemž konečná splatnost byla sjednána ke dni , datum, . Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna oznámením předchozího věřitele. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě dlužné částky, na kterou žalovaná nereagovala a dluh neuhradila.9. Právně soud věc posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy (, datum, ) dle následujících ustanovení:10. Smlouva o půjčce byla sjednána v době platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.12. Dle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.13. Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2).14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.15. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. má věřitel při prodlení s peněžitým dluhem právo vedle plnění požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem.16. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ze závěrů Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o.z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18.17. Nelze konstatovat, že nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Zkoumání úvěruschopnosti bylo povinností úvěrující společnosti i za účinnosti zák. č. 321/2001 Sb., jelikož povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze základních principů bez ohledu na to, zda je tato povinnost v zákoně výslovně zakotvená (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). Ačkoliv tedy v době uzavření smlouvy o úvěru neexistovaly zákonné předpisy, povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka je s ohledem na závěry Ústavního soudu nutné dovodit, že právní předchůdce žalobce tuto povinnost měl a nesplnil ji.18. Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalované půjčku splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaná schopna půjčku splácet. Právní předchůdce žalobkyně nevyvinul žádné úsilí k tomu, aby ověřil, jaké má dlužník příjmy a výdaje. Neověřil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu ani další uváděné příjmy domácnosti. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.19. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona.20. V posuzovaném případě bylo u smlouvy 1 v čl. 1 smlouvy uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 53 splátkách činí 206,8 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v září 2008 17,02 %. Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 13násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 39 obč. zák.21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. Dále byla věc posouzena dle § 457 obč. zák., dle kterého platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.22. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku , částka, a žalovaná oproti tomu vrátila pouze částku , částka, , soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni i zbývajících , částka, .23. Žalobkyně uplatnila vedle jistiny též zákonný úrok z prodlení od , datum, . Soud vzhledem k výsledku dokazování přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze z částky , částka, , představující rozsah dosud nevráceného plnění, a pouze od data žalobou požadovaného. Příslušenství vztahující se k žalobou uplatněné, avšak nepřiznané části jistiny, soud nepřiznal.24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení ji nevznikly.