57 C 97/2025-125 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou ze dne 1. 8. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 55 989 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy žalovaná tuto smlouvu dne 18. 9. 2023 podepsala. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž k vyplacení tohoto úvěru došlo dne 18. 9. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí sjednaný v sazbě 66,27 % ročně splácet 48měsíčními splátkami po 2 724 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – e-mailem tím, že po ověření úvěruschopnosti byla žalované na jí uvedenou emailovou adresu zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace včetně dalších příloh. Žalobkyně dále zaslala 1 Kč na bankovní účet sdělený žalovanou. Platba byla opatřena variabilním symbolem představující žalobkyní vygenerovaný jedinečný podpisový kód. Po potvrzení platební brány o odeslání platby byla žalované zaslána SMS informující ji o provedení této platby spolu s pokyny, jakým způsobem lze vyslovit souhlas s obsahem úvěrové smlouvy a tuto smlouvu pomocí podpisového kódu podepsat. Souhlasila-li žalovaná se smlouvou včetně smluvní dokumentace, musela žalobkyni zaslat SMS zprávu ve tvaru „souhlasím, jméno a příjmení + podpisový kód“. Žalovaná tuto smlouvy podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl žalobkyní za tímto účelem předem poskytnut, tedy poslala žalované SMS zprávu ve tvaru „Souhlasím , Jméno žalované, , Anonymizováno, “. Oznámení o schválení úvěru včetně rozpisu jednotlivých splátek ve formě splátkového kalendáře bylo žalované zasláno na její e-mail. Zásilku s dokumenty k úvěru si žalovaná převzala dne 25. 9. 2023. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, a to ve výši 334 Kč, jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Žalovaná se zavázala pojistné v této výši hradit pravidelně každý měsíc. Žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, když podle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo za smluvní pokutu u splátek č. 13 a 14, tedy ve výši 2x 499 Kč. Každá smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 400 Kč, neboť podle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu těchto nákladů u splátek č. 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 ve výši 7x 200 Kč. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K datu 22. 12. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 13 splatné 17. 10. 2024. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaná neuhradí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikne jí povinnosti k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 24. 12. 2024 až do jejího úplného zaplacení. Žalobou uplatněnou částku tvoří částka 43 105,33 Kč na dlužné nové jistině (částka původní jistiny a přirostlého úroku ke dni zesplatnění), částka 998 Kč na smluvní pokutě, částka nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč, částka smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, částka úroku za poskytnutí úvěru a částka za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 x 334 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, jako jsou doklady o příjmech, prohlášení žalované, výpis z účtu žalované atd. Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla zjištěna úvěrová historie žalované v databázích Solus a NRKI, kde bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy nikde s žádnou dlužnou částkou po splatnosti. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně přechozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činil nejméně 25 821 Kč, celkové měsíční náklady žalované činily 14 775 Kč, volné zdroje splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 10 046 Kč. Bylo zjištěno, že doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný. Pokud jde o výdajovou stránku žadatelky, byla žalobkyní určena paušálně, když měla za to, že postačí údaje podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Daný předpis stanovil v § 2 částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na částku 4 860 Kč. Jelikož je tato částka stanovena zákonem, poskytovatel úvěru se nemůže dopustit pochybení, vyjde-li z takto stanovené částky jako částky, která postačuje k obživě. Další výdaje pak byla povinna uvést žalovaná. Dle žalobkyně bylo prokázáno vlastnictví bankovního účtu žalované, na který byl úvěr vyplacen a na který byla poukázána platba 1 Kč a současně bylo zřejmé, že žalovaná byla příjemcem pravidelné měsíční mzdy v jí tvrzené výši. Pokud jde o výdaje na bydlení, tyto žalovaná uvedla ve výši 3 915 Kč a také uvedla výdaje na ostatní splátky apod. ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně vycházela z premisy, že každý jedná v právním styku poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit.2. V doplnění žaloby ze dne 18. 9. 2025 žalobkyně dále uvedla, že smlouva č. , hodnota, byla uzavřena prostřednictvím internetu v rámci tzv. produktu A a všechny důkazy má tedy pouze v elektronické podobě. Smlouva byla uzavřena komunikací na dálku v návrhu uvedeným způsobem, přičemž žalovaná v průběhu uzavírání smlouvy komunikovala prostřednictvím telefonu či osobně s určeným poradcem. Dále bylo uvedeno, že žalovaná v souladu s článkem 1.2. Smlouvy o úvěru prohlásila, že všechny předložené údaje jsou z její strany zkontrolovány a jsou pravdivé. Úvěruschopnost žalované pak byla dle žalobkyně dostatečně ověřena, kdy následně byl na základě zjištěných údajů provedený scoring žalované za pomocí interního matematického modelu. V rámci zjišťování bonity žalované pak vyplynulo, že má měsíční volné prostředky ke splácení ve výši 10 046 Kč. V žalobě a v doplnění žaloby uvedené zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně považuje za zcela dostačující.3. K tvrzeným nárokům se žalovaná vyjádřila přípisem ze dne 10. 10. 2025 nazvaným „odpor“ proti žalobě žalobkyně a to tak, že se dostala do tíživé životní situace a z toho důvodu uzavřela s žalobkyní spotřebitelský úvěr. Žalovaný nárok tak, jak byl uveden v žalobě neuznala, jelikož se dle jejího názoru nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy ale o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Tento závěr dovodila ze skutečnosti, že daná úvěrová smlouva je dle jejího názoru absolutně neplatná z důvodu nedostatku právního jednání, hrubým rozporem parametrů smlouvy s dobrými mravy a nesplnění povinnosti žalobkyně řádně zkoumat její úvěruschopnost. Nedostatek právního jednání spatřuje v celkovém kontraktačním procesu dané smlouvy, kdy dle jejího názoru v souladu s aktuální judikaturou nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že souhlas k dané smlouvě v žalobě označeným způsobem skutečně připojila žalovaná a nebo že souhlasila s tím konkrétním zněním smlouvy, které jí bylo následně zasláno a celý tento proces nesplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vni