8 C 257/2025-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou domáhal vyklizení výše specifikovaného bytu (dále jen „předmětný byt“). V odůvodnění žaloby uvedl, že je vlastníkem domu výše specifikovaného. Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem jako pronajímatelem dne 18. 10. 2023 na dobu určitou, a to jednoho roku s automatickým prodlužováním. Žalovaný porušoval své povinnosti nájemce tím, že neplatil nájemné a platby za služby spojené s užíváním předmětného bytu, když k 31. 8. 2025 činil jeho dluh 30 438 Kč s příslušenstvím. Žalobce se tedy rozhodl neprodlužovat nájemní smlouvu s žalovaným, o čemž jej vyrozuměl dopisem ze dne 18. 9. 2025 a vyzval jej k vyklizení předmětného bytu. Nájem tedy zanikl ke dni 17. 10. 2025. Žalovaný své platební povinnosti nadále neplní, k 31. 10. 2025 se jeho dluh na platbách zvýšil na 50 730 Kč s příslušenstvím. Žalovaný předmětný byt nadále užívá bez právního důvodu, dosud jej nevyklidil a žalobci nepředal.2. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě. Žalovaný k žalobě uvedl, že si je vědom dluhu na nájemném, tento vznikl z důvodu jeho finanční tísně, nyní je na tom lépe, byl by schopen již nájemné řádně platit a splácet i dluh. Pověřená zástupkyně žalobce k tomu odvětila, že nicméně žalobkyně na žalobě nadále trvá, stejně tak trvá dluh, který bude jistě chtít uhradit, ale ten není předmětem tohoto řízení. Žalovaný k výzvě soudu uvedl, že nedisponuje žádným titulem k užívání předmětného bytu, o povinnosti jej vyklidit se dozvěděl, až z podané žaloby. Závěrem žalovaný uvedl, že jej celá situace velice mrzí a chce se za ní omluvit. Aktuálně se mu narodila dcera a má ještě jedno nezletilé dítě, bude si muset zajistit jiné bydlení a chce, aby k tomu bylo přihlédnuto.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:3. Z nájemní smlouvy ze dne 18. 10. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem ohledně nájmu předmětného bytu. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 18. 10. 2023 do 17. 10. 2024 (článek V. smlouvy). Dále zde bylo ujednáno, že pokud nájemce bude užívat předmět nájmu i po skončení nájmu a pronajímatel jej ve lhůtě jednoho měsíce od skončení nájmu písemně nevyzve, aby byt opustil, platí, že nájem je znovu ujednán na tutéž dobu. Žalobce zde zároveň prohlásil, že kritériem pro případné prodloužení smlouvy je plnění povinností nájemce.4. Z evidence plateb za období od ledna do září 2025 a specifikace pohledávek vyplynuly specifikace jednotlivých měsíčních plateb žalovaného a výše jeho nedoplatků, které k 31. 10. 2025 činí 50 730 Kč.5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3. 11. 2025 bylo zjištěno, že dům, jehož součástí je předmětný byt, je ve vlastnictví žalobce.6. Z výzvy ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že tuto adresoval žalobce žalovanému s tím, že shora uvedená smlouva nebyla prodloužena, žalobce eviduje za žalovaným dluh ve výši 30 438 Kč s příslušenstvím a zároveň jej vyzývá k vyklizení a předání bytu do 15 dnů od skončení nájmu, k němuž dojde dne 17. 10. 2025. Dle přiložené dodejky byla tato písemnost ve sféře dispozice žalovaného na adrese předmětného bytu dne 22. 9. 2025, žalobci se následně po uplynutí odběrní lhůty vrátila jako nevyzvednutá.7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení uzavřeli shora specifikovanou nájemní smlouvu na dobu určitou do 17. 10. 2024. Žalovaný ke dni uplynutí doby nájmu dlužil žalobkyni na platbách, k nimž se v nájemní smlouvě zavázal. Žalobce zaslal žalovanému shora uvedenou výzvu, která byla dne 22. 9. 2025 ve sféře dispozice žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu, která je zároveň adresou předmětného bytu.8. Podle § 603 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 2225 občanského zákoníku při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Podle § 2285 občanského zákoníku pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným ohledně nájmu předmětného bytu nájemní smlouvu na dobu určitou, konkrétně do 17. 10. 2024 se sjednanou prolongací vždy na dobu jednoho roku, jak je shora uvedeno. K prolongaci nájemní smlouvy ze zákona s odkazem na § 2285 občanského zákoníku v roce 2025 již nedošlo, neboť žalobce vyzval žalovaného ve lhůtě tří měsíců od skončení doby nájmu (resp. ve lhůtě jednoho měsíce, jak si pro žalovaného výhodněji oproti zákonné úpravě strany sjednaly v uzavřené smlouvě) k vyklizení bytu tím, že mu doručil písemnou výzvu shora specifikovanou. Právo žalovaného užívat předmětný byt vzniklo na základě nájemní smlouvy a zaniklo uplynutím doby, na níž byla nájemní smlouva omezena (§ 603 občanského zákoníku). Nadále tedy užívá žalovaný předmětný byt neoprávněně a žalobce má jako vlastník bytu právo, aby mu jej žalovaný vydal, resp. pro případ bytu tento vyklidil (§ 1040 odst. 1 občanského zákoníku, § 2225 občanského zákoníku). Žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by disponoval jakýmkoliv právním titulem k dalšímu užívání předmětného bytu. Za tohoto stavu tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému byt vyklidit, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný nijak nepopíral, že by v průběhu doby nájmu žalobci dlužil na platbách souvisejících s nájmem, a že na těchto nadále dluží. Nárok žalobkyně tedy obstojí nejen při právním posouzení, ale také z hlediska mravního, když po žalobci lze jen stěží spravedlivě požadovat, aby uzavřel novou nájemní smlouvu s někým, kdo své povinnosti nájemce řádně a dlouhodobě neplní. Žalovaný byl navíc na takovou skutečnost v rámci nájemní smlouvy předem upozorněn. Avizovanou rodinnou situaci žalobce soud zohlednil tím, že mu povinnost dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil splnit v nadstandardní lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku. K tomu soud dodává, že si je vědom závažnosti situace pro žalovaného, nicméně nelze odhlédnout, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu již zhruba čtyři měsíce a nastalé situace si s ohledem na celkový kontext věci a obsah uzavřené smlouvy mohl a měl být vědom již mnohem dříve, měl a má tedy dostatek času pro konsolidaci svých poměrů.Podle § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení, a to za uhrazený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále za tři procesní úkony (předžalobní výzva, žaloba a účast při jednání soudu) paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za jeden takový úkon s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.