9 C 92/2026-41 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.7.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 197 500,22 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 24.7.2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, .Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč, a to pokud bude žádáno o čerpání úvěru do 24.7.2024. Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Úvěr byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný vyčerpal úvěr dle smlouvy tak, že dnem 24.7.2024 vyčerpal částku 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 350 Kč, splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena 14.8.2024 a poslední splátka dne 14.7.2034. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně posoudila jak stránku příjmovou, tak výdajovou, , vycházel jednak z žádosti žalovaného o úvěr, z výpisů z jeho účtu, bankovních registrů apod. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 14.4.2025 zesplatnila. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 197 500,22 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 27.7.2026 se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se bez předchozí omluvy k jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( § 101 odst. 3 o.s.ř.).4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 200 000 Kč. Datum čerpání úvěru bylo stanoveno od 24.7.2024, počet splátek 120, způsob čerpání na účet žadatele. V žádosti jsou dále uvedeny poměry žalovaného, dosahoval v době žádosti příjmu 27 000 Kč, s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů 15 613 Kč5. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru byly zjištěny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, kdy se mělo jednat o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, finanční prostředky měly být poskytnuty na účet žalovaného, s dobou trvání úvěru do 14.7.2034, s výší splátky 3 350 Kč (poslední splátka 3 235,19 Kč), počet splátek 120 (měsíční splátek), celková částka k uhrazení 401 885,19 Kč. Úroková sazba měla být pevná ve výši 16,11%, RPSN 17,35%, se souvisejícími náklady v podobě pojištěné ve výši 0 Kč.6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 24.7.2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výše 200 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany si dohodly úrok ve výši 16,11 % ročně s celkovou částkou, kterou je potřeba zaplatit 401 885,19 Kč s RPSN 17,35 %. Úvěr mohl být čerpán jednorázově ke dni 24.7.2024 na účet žalovaného (, č. účtu, ). Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 120měsíčních splátkách vždy 14. dne v měsíci ve výši 3 350 Kč . První splátka byla splatná dne 14.8.2024 a poslední splátka 14.7.2034.7. Podle výpisu z účtu za období od 24.7.2024 do 31.7.2024 žalovaný čerpal úvěr ve výši 200 000 Kč bezhotovostně, kdy dne 24.7.2024 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 200 000 Kč.8. Z dopisu označeného jako 1. upomínka bylo zjištěno, že žalobkyně sdělovala žalovanému, že z důvodu nedostatku peněz na jeho účtu neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru, a proto se žalovaný dostal k 21.10.2024 do prodlení s částkou 3 650,59 Kč.9. Z dopisu označeného jako opakovaná výzva k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že i přes předchozí výzvu je žalovaný v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 1.12.2024 se jedná o částku 8 016 Kč a 327,14 Kč činil nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení. Žalovaný byl upozorněn na úročení dluhu úrokem z prodlení, a to až do jeho uhrazení.10. Z dopisu ze dne 2.1.2025 označeného jako poslední výzva k zaplacení dluhu žalobkyně sdělila žalovanému, že i přes předchozí výzvy je žalovaný v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 1.1.2025 se jedná o částku 11 887,07 Kč a 902,71 Kč činil nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení. Současně byl žalovaný upozorněn, že v případě, kdy svůj dluh neprodleně nevyrovná, má žalobkyně právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Dále mu bylo sděleno, že výzva je zpoplatněna částkou 500 Kč, kdy poplatek je již zahrnut do dlužné částky.11. Z dopisu ze dne 16.4.2025 označeném jako oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje k 14.4.2025 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou a zároveň se žalovanému zamezuje další čerpání prostředků z úvěrového účtu. Současně jej žalobkyně vyzvala k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 15.4.2025 částku 207 564,36 Kč. Výzvu si žalovaný osobně nepřevzal.12. Z výzvy ze dne 10.3.2026 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky.13. Z obchodních podmínek, všeobecných pojistných podmínek, zvláštních pojistných podmínek a sazebníku soud pro níže vyložený závěr žádná skutková zjištění nečinil.14. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 24.7.2024 částku 200 000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, z toho důvodu žalobkyně, po předchozích výzvách, dopisem ze dne 14.4.2025 úvěr zesplatnila. Úvěr se tak stal splatný ke dni 15.4.2024. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dluhu.15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutn