11 C 166/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 96 703,23 Kč s příslušenstvím, uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a tuto částku se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 714,46 Kč, počínaje dnem 18. 6. 2019. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas a z tohoto důvodu došlo ke zesplatnění úvěru dopisem ze dne 23. 8. 2021 zaslaným žalovanému. Žalovaný však do současné doby splatný úvěr nezaplatil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinami, a to smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 1. 5. 2019, výpisem z úvěrového účtu, oznámením žalobkyně o prohlášení úvěru za splatný, Všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy o úvěru a Sazebníkem a předžalobní výzvou a poštovní podacím archem. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 035,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 869 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 702,23 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 840 Kč ve výši 3 326,40 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.