11 C 280/2020-13 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] došlo k odstranění vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný, z ulice [ulice] ve [obec] z důvodu dočasného zákazu stání v tomto místě dle § 19b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikací. Vozidlo bylo odtaženo na odstavné parkoviště a následně vráceno zpět [název práv. osoby], se kterou má žalobkyně, jakožto vlastník místní komunikace, uzavřenou mandátní smlouvu o odtahu vozidel ze dne [datum]. S odstraněním vozidla vznikly žalobkyni náklady ve výši [částka], které žalobkyně uvedené společnosti uhradila dne [datum] a následně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k jejich úhradě do [datum], přičemž žalovaný na dlužnou částku neuhradil doposud ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím odpovídající nákladům uhrazených žalobcem na odtah osobního vozidla [registrační značka] z ulice [ulice] ve [obec] dne [datum] z důvodu dočasného zákazu stání v tomto místě, kdy provozovatelem uvedeného vozidla je žalovaný. Podle ust. § 19a ve spojení s § 19b odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je-li vlastníkem pozemní komunikace odstraněno silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s dočasně stanoveným zákazem nebo omezením stání silničních vozidel v tomto místě, hradí náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel. Žalovanému tak vznikla s odkazem na shora citované zákonné ustanovení povinnost uhradit žalobci náklady ve výši [částka] vynaložené žalobcem na odtah vozidla na odstavné parkoviště a následné vrácení na uvedené místo, odkud bylo vozidlo odtaženo, kdy tak tuto činnost vykonala [název práv. osoby] na základě mandátní smlouvy uzavřené s žalobcem. S ohledem na to, že žalovaný tak dosud neučinil, vzniklo žalobci vedle práva na zaplacení peněžité částky též právo na úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 9 % ročně). Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř..