11 C 321/2020-14 — Okresní soud v Děčíně

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [částka], omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto souhlasila již v samotném žalobním návrhu, žalovaná se ve věci nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný využíval služby [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a od žalobkyně převzal dne [datum] k užívání specifická technická zařízení – [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], která měl žalobkyni splácet měsíčními splátkami. Žalovaný nehradil předepsané měsíční splátky za poskytnutá zařízení po [částka], kdy tak za období [datum] do [datum] nezaplatil dle příslušných faktur celkem částku [částka] ([anonymizována dvě slova] [částka]). Z tohoto důvodu ukončila žalobkyně služby vedené pod referenčním [číslo] ke dni [datum] a doúčtovala žalovanému zbývající splátky za uvedená zařízení v celkové výši [částka] ([částka] za [anonymizována dvě slova] a [částka] za [anonymizováno]) prostřednictvím faktury [číslo] se splatností ke dni [datum]. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím odpovídající neuhrazené ceně za zařízení sloužící k poskytování služeb v podobě [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova] (týká se tel. [číslo]), vyfakturované za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] a dále doúčtované ceně ve výši [částka] prostřednictvím faktury [číslo] se splatností [datum], a dále na zaplacení nákladů spojených s uplatňováním pohledávky ve výši [částka]. Dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, v jejímž rámci si žalovaný objednal služby [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Mezi účastníky tak vznikl ve smyslu ust. § 2079 o. z. závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení poskytnuté služby a žalovanému (jako dlužníkovi) povinnost zaplatit za dohodnutou službu. Protože žalovaný tak neučinil, dostal se do prodlení se splněním peněžitých závazků (§ 1968 o. z.) a v důsledku dlouhodobého nehrazení vyúčtování byly žalovanému dne [datum] ukončeny a zrušeny služby vedené pod referenčním [číslo]. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka ze dne [datum] s rekapitulací veškerých dlužných částek, kdy vedle práva na zaplacení ceny za poskytnutou službu vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].