11 C 337/2021-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 192 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru [číslo] dne 15. 11. 2019, po předchozím posouzení, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet, na jejímž základě půjčila žalovanému částku 20 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet dle smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Jednotlivé splátky potom byly uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je součástí Smlouvy. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil toliko částku 8 090 Kč ke dni 16. 3. 2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřila. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o. s. ř. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 11. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, která žalovanému byla zaslána na jeho bankovní účet ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázala půjčenou částku vrátit spolu s celkovým poplatkem formou 24 pravidelných měsíčních splátek. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil v celém rozsahu. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky, zaslané žalovanému. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 22 192 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 11. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. V daném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena podle ust. § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr nesplácel. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 340 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 192 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.