11 C 392/2021-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka] a tuto částku se žalovaný zavázal žalobkyni hradit formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však sjednanou částku neplatil řádně a včas a žalobkyně využila svého práva a od smlouvy odstoupila, což oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Splatnost pohledávky nastala ke dni [datum] a žalovaná částka zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši [částka]. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinami, a to smlouvou o osobní kreditní kartě reg. [číslo] ze dne [datum], odstoupením od smlouvy, předžalobní výzvou k úhradě dluhu a Všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy o úvěru a Sazebníkem a výpisy z účtu žalovaného. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.