11 C 408/2021-16 — Okresní soud v Děčíně

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve věci nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný využíval služby [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a od žalobkyně převzal dne 5. 12. 2017 k užívání specifická technická zařízení – [anonymizováno] modem a [anonymizováno], která měl žalobkyni splácet měsíčními splátkami. Žalovaný neuhradil za služby [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] za období od 10. 12. 2017 do 31. 12. 2017 částku 410,75 Kč (faktura [číslo]) a rovněž nehradil předepsané měsíční splátky za zařízení po 145,75 Kč, kdy tak za období 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 nezaplatil dle příslušných faktur celkem částku 3 206,50 Kč (22x 145,75 Kč). Pravidelné platby a služby elektronických komunikací žalovaný neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby realizované v období od 10. 12. 2017 do 30. 11. 2019, byla mu dne 8. 1. 2019 zaslána upomínka. Dále Pokus o smír ze dne 25. 3. 2019, ve které byl upozorněn na následek neuhrazení dlužných částek. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 3 763 Kč s příslušenstvím odpovídající ceně služeb poskytnutých žalovanému v období od 10. 12. 2017 do 30. 11. 2019 v celkové souhrnné výši 3 763 Kč, které byly shora specifikovány. Dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, účastníci uzavřeli smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, v jejichž rámci si žalovaný objednal shora specifikované služby. Mezi účastníky tak vznikl ve smyslu ust. § 2079 o.z. závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení poskytnuté služby a žalovanému (jako dlužníkovi) povinnost zaplatit za dohodnutou službu. Protože žalovaný tak neučinil, dostal se do prodlení se splněním peněžitých závazků (§ 1968 o.z.) a žalobkyni tak vedle práva na zaplacení ceny za poskytnutou službu vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, jež představuje zaplacený soudního poplatek a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 200 Kč (paušální náhrada dle vyhlášky [číslo] Sbírky – 2x á 100 Kč dle § 2 odst. 1 v návaznosti na § 151 odst. 3 o. s. ř.).