11 C 416/2021-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 244 669,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2016 smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a tuto částku se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 505 Kč. Žalovaný však sjednanou částku neplatil řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a úvěr zesplatnil ke dni 3. 6.2020. Ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 244 669,29 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni dle § 1879 o.z. a žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinami a to smlouvou o úvěru č. [bankovní účet] ze dne 28. 12. 2016, rozhodnutím o zesplatnění úvěru ke dni 3. 6. 2020, předžalobní výzvou k úhradě dluhu a Všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy o úvěru a Sazebníkem a výpisy z účtu žalovaného a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 včetně oznámení o postoupení pohledávky zaslané žalovanému ze dne 6. 8. 2020. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 635 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 787 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 244 669,29 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 800 Kč ve výši 6 048 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.