111 C 56/2020-34 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 21. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 375 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 31. 10. 2017 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě si žalovaný pronajal od žalobkyně vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno 7 slov], [registrační značka]. Vozidlo bylo žalovanému pronajato na období od 24. 10. 2017 do 30. 10. 2017 (celkem 6,5 dne), kdy žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit za každý den pronájmu vozidla nájemné ve výši 2 000 Kč + DPH. Celková částka za pronájem vozidla za uvedené období tak činila 15 730 Kč. Při zapůjčení vozidla zaplatil žalovaný záloho ve výši 10 000 Kč. Dle záznamu o stavu vozidla před zapůjčením a po vrácení vozidla byly zjištěny závady na vozidle specifikované v žalobě v celkové výši škody 8 645 Kč s DPH. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 31. 10. 2017 nájemní smlouvu o zápůjčce vozidla dle § 2231 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na jejímž základě měl žalovaný v období od 24. 10. 2017 do 30. 10. 2017 zapůjčené vozidla [značka automobilu] [anonymizováno 7 slov], [registrační značka]. Žalovaný se zavázal za každý den, kdy měl vozidlo zapůjčené, uhradit žalobkyni nájemné ve výši 2 000 Kč + DPH denně (§ 2321 o.z.). Žalovaný zaplatil zálohu 10 000 Kč. Dle záznamu o stavu vozidla před zapůjčením a po vrácení byly zjištěny závady v celkové výši škody 8 645 Kč s DPH. Dne 1. 11. 2017 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu k zaplacení celkové zápůjčky a náhrady za závady na vozidle ve výši 24 375 Kč. Po odečtení zaplacené zálohy 10 000 Kč činí dluh ve výši 14 375 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dne 9. 11. 2017 e-mailovou zprávou, ovšem bezvýsledně. Dne 3. 3. 2020 zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný však tento svůj dluh vůči žalobkyni v dohodnuté lhůtě neuhradil a neučinil tak ani později na základě odeslané předžalobní výzvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vedle žalované jistiny vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a to ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 260 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 375 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.