119 C 21/2020-45 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 7 165 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároku na úhradu nákladů za ustájení zvířete ([anonymizována tři slova], plemeno [anonymizována dvě slova], zapsaný pod jménem [jméno]) ve vlastnictví žalovaného, které bylo jako toulavé a opuštěné zvíře přijato dne 30. 10. 2019 do [anonymizována dvě slova] pro opuštěná a toulavá zvířata (dále jen útulku), jehož provozovatelem je žalobce, když za dobu ustájení zvířete v útulku od 30. 8. 2019 do 8. 10. 2019, kdy bylo zvíře předáno do péče nového chovatele, žalobce vynaložil náklady spočívající v nákladech na ustájení zvířete v částce 4 000 Kč a v nákladech na veterinární péči ve výši 3 165 Kč. K úhradě těchto nákladů je žalovaný zavázán z titulu vlastnického práva, které zaniklo až smlouvou o bezplatné úschově ze dne 8. 12. 2019. Stanovisko žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo získat. Následně oba účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud ve věci rozhodnul bez jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Na základě žalobcem předložených listin (protokol o ustájení zvířete ze dne 30. 10. 2019 ev. [číslo] protokol o veterinární péči ev. [číslo] na částku 1 425 Kč, výzva k převzetí zvířete z městského útulku ze dne 4. 11. 2019, smlouva o bezplatné úschově dle § 1054 NOZ ze dne 8. 12. 2019, výzva k zaplacení dlužné částky) má soud za prokázané, že žalovanému byly v souvislosti se skutečností, že dne 30. 10. 2019 bylo do útulku, jehož provozovatelem je žalobce, přijato v žalobě uvedené zvíře, jehož byl v dané době žalovaný vlastníkem, vyúčtovány náklady na ustájení zvířete v částce 4 000 Kč a náklady na veterinární péči ve výši 3 165 Kč, kterou žalovaný přes skutečnost, že k zaplacení těchto nákladů byl jako vlastník zvířete povinen, dosud ani zčásti neuhradil. Požadavek na zaplacení částky ve výši 7 165 Kč je proto při absenci důkazu o jejím zaplacení oprávněný. Podle ust. § 46 písm. d) zákona č.166/1999 Sb., veterinárního zákona, ve znění pozdějších předpisů, obec hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete není-li jeho chovatel znám. Podle ust. § 42 odst. 4 a 5 veterinárního zákona je chovatel povinen uhradit náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně osobě, která tyto náklady vynaložila. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené výzvy k zaplacení (tj. od 3. 1. 2020) v prodlení. Pokud tedy žalobce požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je jeho požadavek rovněž oprávněný, když úrok z prodlení požaduje žalobce ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 10 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč. Pokud jde o požadavek žalobce na náhradu nákladů v podobě odměny a náhrad advokáta, jež jej v řízení zastupoval, dospěl soud k závěru, že vzhledem ke skutečnosti, že projednávaná věc typově nevybočuje z běžných věcí týkající se problematiky úhrady nákladů spojených s péči o zvířata umisťovaná v útulku pro zvířata, lze vycházet ze závěru vysloveného Ústavním soudem v nálezu vydaném pod sp.zn. II. ÚS 376/12, podle něhož u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Proto soud náhradu nákladů z důvodu zastoupení žalobce advokátem žalobci nepřiznal. Dále jde o věc podanou na ustáleném vzoru, týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobné věci jak je soudu známo z jeho činnosti a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Při takovémto posouzení věci však soud dospěl k závěru, že by bylo nespravedlivé, pokud by postavení žalobce co do oprávněnosti požadovat náhradu nákladů se v důsledku shora uvedené úvahy stalo horším než postavení účastníka nezastoupeného advokátem, který má podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu hotových výdajů. Proto soud žalobci v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., přiznal náhradu nákladů ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní upomínky) a za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..