119 C 53/2020-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou ze dne 9.12.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 10 312,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 28. 7. 1997 nájemní smlouva, na základě které žalovaný jakožto nájemce užíval byt [číslo] na adrese [adresa] Poslední výpočtový list stanovoval nájemci nájemné ve výši 661 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 619 Kč měsíčně. Dne 21. 4. 2008 byla žalovanému doručena výpověď z nájmu, tříměsíční výpovědní doba začala běžet 1. 5. 2008 a skončila 31. 7. 2008. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 1. 2013, č. j. 13 C 64/2010-50 byla žalovanému uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobci. V uvedeném rozsudku je jako žalovaná označena i matka žalovaného, která byt fakticky užívala, ale žaloba je podána pouze proti žalovanému, se kterým byla nájemní smlouva uzavřena. Žalobce byt od 1. 8. 2008 užívá bez právního důvodu. Žalobce se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení za období od července 2019 do června 2020, a to ve výši 661 Kč za každý měsíc, a dále skutečně vynaložených nákladů za služby spojené s užíváním bytu za rok 2019 v celkové výši 2 380,80 Kč. 2. Stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo získat. Následně účastníci projevili k výzvě soudu vůli, aby soud ve věci rozhodnul dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez jednání. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. 3. Z nájemní smlouvy dne 28. 7. 1997 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu na nájem bytu [číslo] na adrese [adresa], a to na dobu neurčitou. Nájemné bylo v článku 5. nájemní smlouvy dohodnuto ve výši 521 Kč s tím, že pronajímatel je oprávněn měnit výši nájemného a záloh za služby. Z výpočtového listu ze dne 5. 2. 2014 soud zjistil, že výše nájemného činila ke dni 5. 2. 2014 částku 661 Kč. Z vyúčtování služeb za období od ledna do prosince 2019 má soud za prokázáno, že nedoplatek na službách za toto období činí částku 2 380,80 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 1. 2013, č. j. 13 C 64/2010-50, má soud za prokázáno, že žalovanému byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobci. 4. Podle ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 5. Jelikož žalovaný byt nepředal zpět žalobci po skončení nájemní smlouvy, a pokračoval v užívání bytu i poté, co měl byt opustit, postupoval soud dle ust. § 2295 o. z. a uložil žalovanému povinnost zaplatit za každý měsíc užívání bytu, tj. za žalované období od července 2019 do června 2020, částku 661 Kč za každý měsíc. Rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 380,80 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobci kromě práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení zákonný úroků z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (za 3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak žalobci přiznal náhradu nákladů v částce 2 452 Kč.