119 C 6/2021-36 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 25.3.2019 pronajala žalobkyně (pod dřívějším označením [právnická osoba]) žalovanému zařízení – [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] (dále jen„ zařízení“). Žalovaný se zavázal platit za pronájem zařízení sjednanou cenu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ve kterých bylo dohodnuto, že v případě ukončení smlouvy má žalovaný povinnost vrátit předmětné zařízení do 10 dnů ode dne skončení smlouvy. Pro případ, že tak neučiní, byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Smlouva byla ukončena dne 30.11.2019. Žalovaný zapůjčená zařízení nevrátil. Proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé nevrácené zařízení ([anonymizována tři slova] [anonymizováno]), tedy celkem 10 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu projevili účastníci vůli, aby soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodnul bez jednání. Na základě předložených listin pak soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Na základě listin předložených žalobkyní (smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 25.3.2019, zvláštní podmínky) dovodil soud, že žalobkyně má dle smlouvy [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky dne 25.3.2019 vůči žalovanému právo na zaplacení částky 10 000 Kč, odpovídající smluvní pokutě ve výši 2 x 5 000 Kč z toho důvodu, že po skončení smluvního vztahu žalovaný nevrátil žalobkyni shora citovaná zařízení. Po právní stránce soud posoudil věc podle zák. č. 137/2008 Sb. o elektronických komunikacích a § [číslo] odst. 2 za užití § 2048 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, kdy náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za tři úkony právní služby po 200 Kč – převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a paušální náhradou výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, když se jedná o tzv. formulářovou žalobu, podanou na ustáleném vzoru, uplatňované opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z úřední činnosti; to vše včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč.