13 C 161/2021-49 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení celkem částky 23 916,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 18. 11. 2005 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 17 900 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr měsíčně splácet 10 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná však porušila své povinnosti a úvěr řádně nesplácela, žalobkyně tedy využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 18. 8. 2020. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně pohledávku za žalovanou ve výši 23 916,03 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 22 847,91 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny ke dni předání případu k vymáhání ve výši 1 068,12 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 17 900 Kč. K této smlouvě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Dispozice, kterou byl sjednán nejen specifikovaný úvěrový rámec, ale také výše obchodního úroku pro hotovostní čerpání a pro bezhotovostní čerpání. Z výpisů ke kreditní kartě přiložené k žalobnímu návrhu vyplývá, že žalovaná poskytnutý úvěr čerpala průběžně v průběhu smluvního vztahu, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů či formou platby u jednotlivých obchodníků. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet minimální měsíční splátkou 10 % z částky vyčerpaného úvěrového rámce. Tuto svoji povinnost však žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 18. 8. 2020, jak soud zjistil z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 8. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2021 upomenula žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 6. Soud věc po právní stránce posoudil takto: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení [číslo] Sb.</i> 9. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé: 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalované poskytla, avšak žalovaná svou smluvní povinnost porušila tím, že úvěr řádně a včas nesplácela. Žalovaná se tedy octla v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a žalobkyni proto náleží i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanoveném nařízením vlády. Zároveň pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky obsahovala citovaná smlouva ujednání o úroku z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala ke dni předání případu k vymáhání. Soud neshledal, že by se ustanovení smlouvy či obchodních podmínek příčilo dobrým mravům a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 409 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 957 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 916,03 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.