15 C 246/2021-95 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že [právnická osoba] (dále jen„ banka“) jakožto právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 10. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 367 Kč, které žalobkyni nevrátil. Předmětná pohledávka byla předvedena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2019. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že byl omezen ve svéprávnosti, žije bez domova a přístřeší, z důchodu mu jsou strhávány srážky, v současnosti je hospitalizován v psychiatrické léčebně Horní Beřkovice. Žalovaný dlouhodobě trpí paranoidní schizofrenií, kterou trpěl již v době uzavření smlouvy. Tato choroba neumožňuje žalovanému hodnotit vážnost právního jednání, a proto žalovaný považuje smlouvu za neplatnou. Banka rovněž nedodržela své povinnosti a nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 3. Na toto tvrzení žalovaného žalobkyně reagovala tak, že skutečnost duševní poruchy jí nebyla známa, v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaný nevykazoval žádné znaky duševní poruchy. Úvěruschopnost byla bankou před poskytnutím úvěru zkoumána. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2018 soud zjistil, že se banka a žalovaný dohodli na tom, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 90 367 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 18,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 868 Kč do 18. 9. 2026. Co do částky 30 367 Kč se žalovaný zavázal použít poskytnuté prostředky na konsolidaci úvěru poskytnutého bankou, číslo úvěrového účtu č. [bankovní účet], zbytek částky pak mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2019 a příloh č. 1 a č. 1/ k této smlouvě vyplývá, že banka a žalobkyně se dohodly na převodu uplatněné pohledávky. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 11. 7. 2019 a podacího archu ze dne 11. 7. 2019 vyplývá, že žalobkyně tohoto dne vyzvala žalovaného ke splnění dluhu pod pohrůžkou podání žaloby. 5. Z rozsudku zdejšího soudu vydaného dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti mj. tak, že žalovaný není způsobilý porozumět důsledkům uzavírat smlouvy a činit občanskoprávní úkony, nakládat samostatně s finančními prostředky nad 500 Kč týdně, přičemž opatrovníkem žalovaného bylo jmenováno [územní celek]. Řízení o omezení svéprávnosti bylo zahájeno z podnětu Psychiatrické nemocnice Horní Beřkovice ze dne 6. 11. 2015, jak vyplývá z tohoto podnětu, když žalovaný byl hospitalizován v této nemocnici a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu žalovaný není schopen nakládat s finančními prostředky. Ze znaleckého posudku ze dne 2. 11. 2017 vypracovaného pro účely řízení o omezení svéprávnosti MUDr. [jméno] [příjmení], soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který soud provedl jako listinný důkaz, vyplývá, že již v době vypracování znaleckého posudku žalovaný trpěl paranoidní schizofrenií – zvlášť těžkou poruchou s rozsáhlým postprocesuálním defektem osobnosti, která má vliv na chování a jednání žalovaného, kdy se jedná o stav trvající, kdy tato porucha zásadně negativním způsobem ovlivňuje schopnost žalovaného právně jednat. Při samostatném nakládání s finančními prostředky by žalovanému hrozila závažná újma. Žalovaný rovněž nebyl schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy. 6. Soud dále provedl k důkazu listinu nazvanou jako„ Stav úvěru v minulosti“ ze dne 25. 8. 2021, kterou žalobkyně na základě písemného poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. navrhla k důkazu skutečnosti, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 90 367 Kč. Tuto listinu soud nemá za hodnověrnou, neboť se jedná o listinu, která není nikým podepsána a vystavila ji banka jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. Dle hodnocení soudu není rozhodné, zda jsou potřebná tvrzení uvedena v žalobě anebo ve zvláštní listině vyhotovené žalobkyní či její právní předchůdkyní, v obou případech plní žalobkyně povinnost tvrzení, nikoli povinnost důkazní. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř. při jednání, a sice, že je nutné, aby prokázala pravost a správnost této listiny, a dále, že je dle soudu možné věc posoudit jako bezdůvodné obohacení, neboť se žalobkyně nařízeného jednání bez omluvy nedostavila. Soud tedy nemá skutečnost předání peněžních prostředků žalovanému za prokázanou. 7. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ve smlouvě o úvěru ze dne 8. 10. 2018 se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 367 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 18,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 868 Kč do 18. 9. 2026. Již v době uzavření smlouvy žalovaný trpěl duševní poruchou – paranoidní schizofrenií, která následně vedla k omezení svéprávnosti žalovaného, která mu zásadně negativně ovlivnila schopnost právně jednat, chápat důsledky uzavřené smlouvy a samostatně nakládat s peněžními prostředky. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru banka dne 27. 6. 2019 převedla na žalobkyni, která jej dne 11. 7. 2019 vyzvala k úhradě. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), neplatná, neboť v době jejího uzavření žalovaný trpěl duševní poruchou, která mu neumožňovala právně jednat. Pro závěr o neplatnosti není rozhodné, zda žalobkyně o duševní poruše žalovaného věděla či nikoli, neboť uvedené ustanovení má za cíl právě ochranu osob s duševní poruchou jakožto osob zvlášť zranitelných. Z uvedeného důvodu se soud již nezabýval možnou neplatností smlouvy z důvodu žalovaným tvrzeného nedostatečného prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Pokud by byly bankou předány peněžní prostředky žalovanému na základě uzavřené neplatné smlouvy, mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o.z. Jelikož se žalobkyni tuto skutečnost nepodařilo prokázat, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout v celém jejím rozsahu, nikoli jen pro sjednané příslušenství na základě neplatně uzavřené úvěrové smlouvy. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť při jednání výslovně uvedl, že náhradu nákladů řízení nežádá.