18 C 169/2020-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v částce [částka]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit včetně kapitalizovaných úroků sjednaných celkem ve výši [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. První splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Ve stejném intervalu měly být hrazeny i další splátky. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že se stává zbylý dluh splatným. Žalovaná však porušila své povinnosti a úvěr řádně nesplácela, když doposud uhradila toliko částku [částka]. Pohledávka žalobkyně se stala splatnou dne [datum] žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení až od předepsané splatnosti smlouvy, tj. od [datum]. 2. Žalovaná namítla, že sice dluh v minulosti nesplácela, avšak v důsledku toho, že přišla o zaměstnání. Též namítla, že v minulosti vybírala splátky úvěru pro žalobkyni pověřená pracovnice, která však přestala k žalované docházet a splátky vybírat. Namítla, že celková výše dluhu je lichvou. 3. Soud z listinných důkazů žalobkyně (zejména z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru az evidenční karty klienta zjistil, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku [částka] formou 60 týdenních splátek ve výši [částka]. Zde je nutno uvést, že výše úvěru, jakož i celková dlužná částka byly jednoznačně a zcela srozumitelně sjednány. Zároveň byla ze strany žalobkyně řádně zjištěna i schopnost žalované úvěr splácet, když v té době byla žalovaná zaměstnána jako dělnice ve [právnická osoba] [právnická osoba] s měsíčním příjmem cca [částka] čistého, příjem manžela byl potom uveden v částce [částka] měsíčně čistého. Ve smluvních podmínkách bylo sjednáno, že žalovaná je povinna bezhotovostně plnit na účet uvedený žalobkyní na základě výzvy žalobkyně. Takovou výzvou je evidentně předžalobní výzva ze dne [datum]. Žalovaná však porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel, a proto v důsledku porušení povinností vyplývajících z ustanovení smlouvy se dostala do prodlení dne [datum]. Žalovaná zaplatila toliko částku [částka], a to již v roce [rok], což bylo sopudem zjištěno z listiny – informace o smlouvě. Od této doby neuhradila ničeho. Předžalobní upomínkou, která byla žalované odeslána dne [datum], upomenula žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalované poskytla, avšak žalovaná svou smluvní povinnost porušila tím, že úvěr řádně a včas nesplácela dle stanovených týdenních splátek. Žalovaná tím, že nezaplatila žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Soud neshledal námitky žalované důvodnými. Okolnost, že žalovaná ztratila zaměstnání nemůže jít k tíži žalobkyně. Ani okolnost, že původní forma splácení úvěru – výběr hotovosti v bydlišti žalované, byl posléze žalobkyní opuštěn, nemůže vést k závěru, že dluh nemusí být splácen. Hotovostí výběr nebyl sjednán a zejména nebylo sjednáno, že by v takovém případě žalovaná nemusela dodržet týdenní interval splátek. Nejméně již předžalobní upomínkou byla žalovaná v souladu s obchodními podmínkami vyzvána, ať zaplatí dluh na účet žalobkyně bezhotovostně. Ani poté dluh uhrazen nebyl. K jeho úhradě nedošlo ani po podání žaloby. Ani s námitkou, že jde o lichevní ujednání se soud neztotožnil. Podle ust. §1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Tyto podmínky splněny nejsou. V řízení nevyšlo žádným způsobem najevo – a ostatně toto ani žalovaná netvrdila, že by smlouvu uzavírala při existenci některé subjektivní slabosti shora citované (např. tísně, nezkušenosti apod.). Soud nahlédnutím do databáze ISAS zjistil, že vůči žalované bylo nebo je vedeno 13 nalézacích a 15 exekučních řízení. Evidentně tak nejde o ojedinělý dluh žalované. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. §142 odst.1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náklady ve výši [částka] se stávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a [částka] jakožto náhradu za dva úkony podle ust. §151 odst.3 o.s.ř. ve výši dle ust. §2 vyhl.č.254/2015 Sb.