19 C 14/2021-48 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 028 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení z titulu nároku na zaplacení dodávek elektřiny uskutečněných žalobkyní v období od 19. 9. 2019 do 8. 1. 2020 do odběrného místa [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec] a vyúčtovaných žalovanému fakturou [číslo] na částku 13 028 Kč se splatností dne 2. 2. 2020 na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 9. 9. 2019. Dále v souladu s obchodními podmínkami požadovala zaplacení částky 200 Kč z titulu nároku na úhradu poplatků v částce 100 Kč za každou ze dvou upomínek k úhradě dlužné částky. Účastníci projevili k výzvě soudu vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě listin předložených žalobkyní soud dospěl k závěru, že skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě byl prokázán. Z předložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9. 9. 2019 ve spojení s daňovým dokladem má soud za prokázané, že žalovaný na základě smluvního vztahu odebral od žalobkyně daňovým dokladem vyúčtované množství elektřiny, jejíž cenu v částce 13 028 Kč za období od 19. 9. 2019 do 8. 1. 2020 dosud ani zčásti neuhradil. Proto je požadavek na zaplacení této částky oprávněný. Po právní stránce plyne nárok žalobce z ustanovení smlouvy o dodávce elektřiny upravené v ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, kdy takovou smlouvou se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl ode dne následujícího po splatnosti daňového dokladu v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 10 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatků za upomínání žalovaného, žalobkyně prokázala, že dle samotné smlouvy ve spojení s článkem IV. obchodních podmínek dodávky má právo požadovat poplatek za každou upomínku k zaplacením výši 100 Kč. Proto soud požadavku na zaplacení částky 200 Kč rovněž vyhověl, když žalobkyně prokázala upomínání žalovaného ve dvou případech. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které soud stanovil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy náklady sestávají z odměny dle § 14b ve výši 900 Kč (za 3 úkony právní služby po 300 Kč - převzetí zastoupení, sepis žaloby) a z náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..