19 C 208/2021-42 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalované zaplatit částku 10 192,29 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. V žalobě uvedla, že jako poskytovatel služeb elektronických komunikací provozuje vlastní síť elektronických komunikací, v rámci níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Jedná se o tzv.„ služby třetích stran“ nebo též„ služby obsahu“, které však nejsou službami elektronických komunikací dle § 64 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, v platném znění (dále jen ZEK). Žalovaná na základě smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací ze dne 30.1.2019 jako účastník mobilní tel. stanice [číslo] v době od 20.4.2019 do 19.7.2019 objednal tyto, služby od subjektů uvedených ve vyúčtování za dané tel. č., kdy jejich cena dosáhla částky 10 192,29 Kč. Žalovaná objednané služby, které jí byly řádně vyúčtovány vyúčtováními [číslo] přes upomínku nezaplatila. Dále požaduje žalobkyně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listin předložených žalobkyní (účastnická smlouva [číslo] ze dne 30.1.2019, faktury uvedené v žalobě, předžalobní upomínka) má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní účastnickou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] ke shora uvedenému telefonnímu číslu. Žalobkyně vyúčtovala žalované specifikované služby třetích stran za období od 20.4.2019 do 19.7.2019 vyúčtováními [číslo] v rozsahu celkové částky 10 192,29 Kč. Žalovaná cenu objednaných služeb neuhradila ani přes upomínku. Proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když žalobkyně prokázala, že žalovaná si na základě smlouvy objednala prostřednictvím žalobkyní provozované sítě elektronických komunikací služby nabízené třetí stranou a vznikla jí tedy povinnost za tuto službu zaplatit žalobkyni cenu, která jí byla vyúčtována. Protože žalovaná v řízení nic netvrdila a neprokázala, že by dluh splnila, soud žalobě vyhověl. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaná byla od data po splatnosti jednotlivých vyúčtování v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje úroky v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 9,75 % a 10 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 300 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř..