19 C 259/2021-39 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 11.1.2021 ve spojení s její opravou v podání žalobkyně ze dne 13.9.2021 domáhala na žalované zaplacení částky 9 129,07 Kč z titulu nároku na zaplacení škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 1 965,87 Kč a z titulu nároku na úhradu nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 7 163,20 Kč, když tyto nároky se vztahují k neoprávněnému odběru elektřiny dle § 51 zákona č. 458/2000 Sb., kterého se měla dopustit žalovaná v odběrném místě na adrese [adresa žalované], kdy byl neoprávněný odběr při kontrole zjištěn. Na uvedeném odběrném místě byla dne 10.3.2020 zástupcem provozovatele distribuční soustavy přerušena dodávka elektřiny. Při kontrole odběrného místa techniky společnosti [právnická osoba] bylo dne 22.5.2020 zjištěno a zdokumentováno připojení k elektrizační soustavě, které nebylo provedeno pracovníky [anonymizována dvě slova]. Na uvedeném odběrném místě bylo odstraněno zajištění proti neoprávněné manipulaci na krytu svorkovnice elektroměru a fázové vodiče byly připojeny ve svorkovnici přístroje. Odebíraná elektřina byla měřena osazeným elektroměrem s výrobním [číslo] který byl demontován se stavem 13 130 kWh. Stav při přerušení byl 12 786 kWh. Neoprávněně odebraná elektřina je tedy rozdílem těchto stavů. Rozhodnutím o přestupku vydaným Městským úřadem Rumburk a byla žalovanému uložena povinnost spočívající v zaplacení náhrady škody za neoprávněný odběr ve výši 1 965,87 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody, byl žalobce odkázán na občanskoprávní řízení. Dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. má provozovatel distribuční soustavy právo na úhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru, jeho přerušení, přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky. Náklady související se zjištěním neoprávněného odběru byly vyčísleny dle ceníku dodavatelské společnosti platného ke dni zjištění neoprávněného odběru. Celkovou částku nákladů ve výši 7 163,20 Kč včetně DPH představuje suma následujících položek: součin hodinové sazby za práci kontrolní techniků a doby strávené kontrolou, náklady na dopravu na odběrné místo (součin sazby v Kč / km a ujeté vzdálenosti). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k postoji stran soud ve věci rozhodoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez jednání. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů (protokol o kontrole odběrného místa ze dne [číslo], oznámení o výsledku kontroly odběrného místa ze dne 22.5.2020, rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 12.8.2020) má soud za prokázané, že dne 22.5.2020 realizovali pracovníci společnosti [právnická osoba], [IČO], kontrolu v žalobě uvedeného odběrného místa, kdy při kontrole v odběrném místě byl zjištěn a zdokumentován neoprávněný odběr elektřiny. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 12.8.2020 plyne, že žalovaná byla uznána vinnou za spáchání přestupku skutkově vycházejícím ze skutečnosti, že se žalovaná v období od 10.3.2020 do 22.5.2020 dopustila ve shora uvedeném odběrném místě neoprávněného odběru elektřiny. Dle § 51 odst. 1 písm. d) zákona 458/2000 Sb. ve znění účinném v rozhodném období je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Způsob stanovení výše škody v případě neoprávněného odběru elektřiny je uveden v ustanovení § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb.. Při zjištěném množství neoprávněně odebrané elektřiny v rozsahu 344 kWh (tj. rozdíl stavů 13 130 kWh a 12 786 kWh) tedy žalobkyně důvodně požaduje náhradu škody ve výši 1 965,87 Kč (tj. 344 kWh x 5, [číslo] Kč/kWh). Dle § 9 odst. 12 vyhlášky součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Žalobkyně prostřednictvím listinných důkazů (vyúčtování nákladů, čestné prohlášení o provedené úhradě) doložila, že pověřená společnost [právnická osoba] vynaložila při zjišťování neoprávněného odběru náklady v částce 7 163,20 Kč zahrnující práce techniků a dopravné včetně DPH v sazbě 21 %, které jí žalobkyně uhradila. Pokud tedy žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 3.6.2020 žalované celkově k úhradě částku ve výši 9 129,07 Kč se splatností dne 24.6.2020, jedná se o v celém rozsahu oprávněný nárok. Pokud žalovaná neprokázala, že by nárok žalobkyně byť zčásti uspokojila, je soud nucen dospět k závěru, že žaloba je důvodná. Proto soud žalobě vyhověl. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaná byla dne 25.6.2020 v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení ode dne 25.6.2020, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 10 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem v částce 400 Kč a náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..