20 C 190/2021-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 239 Kč s příslušenstvím odpovídající ceně poskytnutých platebních transakcí v období od 8. 6. 2017 do 7. 9. 2017 prostřednictvím telefonní stanice [číslo] Cena platebních transakcí byla žalovanému vyúčtována fakturou [číslo] za období od 8. 6. 2017 do 7. 7. 2017 v částce 553 Kč, dále fakturou [číslo] za období od 8. 7. 2017 do 7. 8. 2017 v částce 2 449 Kč a fakturou [číslo] za období od 8. 8. 2017 do 7. 9. 2017 v částce 2 37 Kč. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. 3. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalovaný využíval služby žalobkyně v období od 8. 6. 2017 do 7. 9. 2017, konkrétně platební transakce prostřednictvím telefonní stanice [číslo] žalobkyně následně žalovanému vyúčtovala provedené platební transakce, a to fakturou [číslo] za období od 8. 6. 2017 do 7. 7. 2017 v částce 553 Kč, dále fakturou [číslo] za období od 8. 7. 2017 do 7. 8. 2017 v částce 2 449 Kč a fakturou [číslo] za období od 8. 8. 2017 do 7. 9. 2017 v částce 237 Kč 4. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 a násl. zákona č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž rámci žalovaný služby žalobkyně prostřednictvím platebních transakcí. Mezi účastníky tak vznikl ve smyslu ust. § 2079 o.z. závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení poskytnuté služby a žalovanému (jako dlužníkovi) povinnost platit za dohodnutou službu. Protože žalovaný tak neučinil, dostal se do prodlení se splněním peněžitých závazků (§ 1968 o.z). 5. Za tohoto stavu věci soudu nezbylo než žalobě co do částky 3 239 Kč vyhovět. 6. Soud však zamítl nárok žalobkyně na přiznání částky 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť tento požadavek nemá základ v hmotném právu, když navíc tato částka byla správně soudem zohledněna ve výroku o nákladech řízení. 7. Vzhledem k tomu, že dle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.