20 C 257/2021-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 05. 2017 poskytl žalovanému úvěrový rámec, ze kterého bylo čerpáno do výše 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr do 15. 6. 2017. Úvěr byl zaslán na účet žalovaného u ČSOB č.ú. [bankovní účet] v květnu 2017. Žalovaný však v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplatil. Žalobce upomínal dluh 26.7.2019, žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o.s.ř.jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 16. 05. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, žalovaný vyčerpal 2 000 Kč. Shora uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru a z obchodních podmínek. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, ta však uhrazena nebyla. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12.7.2019 byla pohledávka postoupena, což bylo žalovanému sděleno. Uvedené soud zjistil ze smlouvy o postoupení a z oznámení. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 2000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, odpovídající jistině, kterou žalovaný vyčerpal. V dané věci byla podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. § 2395 a následujících o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splatit. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením dohodnutých splátek úvěru, přičemž v úvěrové smlouvě bylo dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru za podmínek uvedených shora, má žalobce právo prohlásit zůstatek úvěru splatný jednorázově. Ani poté žalovaný dluh neuhradil. Protože žalovaný dluh neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobci též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 600 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění je stanovená podle § 160 o.s.ř.