20 C 301/2021-17 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení celkem částky 69 263,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v částce 60 000 Kč. Dále byl dne 16. 1. 2019 uzavřen dodatek ke smlouvě, ve kterém se žalovaný zavázal, že počínaje únorem 2019 bude úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami. S ohledem na porušení povinnosti žalovaného splácet předmětný úvěr, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný. Ke dni 31. 1. 2021 činila dlužná jistina 52 518,66 Kč, úrok 6 261,60 Kč, úrok z prodlení 52,50 Kč a poplatky 2 100 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 330,53 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 2. 2018, kdy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr na kartový účet v limitu 5 000 Kč, který však žalovaný překročil, proto žalobkyně zesplatnila celý zůstatek úvěru. Ke dni 31. 1. 2021 činila dlužná jistina z tohoto titulu 6 907,52 Kč, úrok 931,30 Kč, úrok z prodlení 491,71 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud ve věci dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení uzavřena jednak smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v částce 60 000 Kč. Dále byl dne 16. 1. 2019 uzavřen dodatek ke smlouvě, ve kterém se žalovaný zavázal, že počínaje únorem 2019 bude úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami. S ohledem na porušení povinnosti žalovaného splácet předmětný úvěr, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný. Ke dni 31. 1. 2021 činila dlužná jistina 52 518,66 Kč, úrok 6 261,60 Kč, úrok z prodlení 52,50 Kč a poplatky 2 100 Kč. Dále byla mezi účastníky dne 20. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr na kartový účet v limitu 5 000 Kč, který však žalovaný překročil, proto žalobkyně zesplatnila celý zůstatek úvěru. Ke dni 31. 1. 2021 činila dlužná jistina z tohoto titulu 6 907,52 Kč, úrok 931,30 Kč, úrok z prodlení 491,71 Kč. 4. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného, má žalobkyně právo rovněž na úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. 6. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 671 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 771 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.