20 C 98/2021-72 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO] uzavřela se žalovaným dne 6. 8. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě žalovanému poskytla kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaný však porušil závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debet, proto právní předchůdce žalobkyně zrušil poskytování kontokorentního úvěru žalovanému a požadoval vrácení debetního zůstatku. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud v dané věci dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [IČO] uzavřela se žalovaným dne 6. 8. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě žalovanému poskytla kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaný však porušil závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debet, proto právní předchůdce žalobkyně zrušil poskytování kontokorentního úvěru žalovanému a požadoval vrácení debetního zůstatku, včetně poplatků. 4. Dne 18. 2. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] [IČO] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalované. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 6. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, na kterou přešlo právo dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, po právu domáhá zaplacení soudně. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení. 10. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 101,08 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.