25 C 88/2020-54 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu [datum] domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud vyloučil z [anonymizováno] věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svojí žalobu zdůvodnil tím, že všechny věci, které navrhuje vyloučit z [anonymizováno] jsou jeho vlastnictvím, nikoli vlastnictvím povinného z exekuce - pana [jméno] [příjmení] (dále jen„ povinný“). Pan [příjmení] [příjmení] je přítelem žalobce, bydlí společně s žalobcem, avšak není vlastníkem uvedených věcí. Všechny věci, které žalobce navrhuje vyloučit z [anonymizováno], nabyl žalobce do svého vlastnictví dlouho před tím, než se k němu pan [jméno] [příjmení] nastěhoval. Nad rámec uvedeného žalobce uvedl, že panu [jméno] [příjmení] nabídl bydlení, neboť se nacházel v tíživé životní situaci (přišel dá se říci na hodinu o bydlení), v důsledku čehož se pan [jméno] [příjmení] k žalobci nastěhoval v [anonymizováno] [rok], a to pouze s jeho osobními věcmi, tehdy mu žalobce musel půjčovat i oblečení. Všechny věci, které žalobce navrhoval vyloučit z výkonu rozhodnutí tedy zakoupil ze svých prostředků, případně je dostal jako [anonymizováno] nebo zdědil a tyto má dlouhodobě ve svém výlučném vlastnictví. Uvedené skutečnosti navrhoval prokázat zejména doloženými doklady k movitým věcem, [anonymizováno], čestnými prohlášeními a současně tak svědeckými výpověďmi. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že je to žalobce, kterého tíží povinnost v řízení prokázat vlastnictví ke všem movitým věcem, jež jsou žalobcem navrhovány k vyloučení z předmětné exekuce. 3. Soud ve věci provedl následující důkazy, které hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a ze kterých následně zjistil skutkový stav věci: 4. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že povinný [jméno] [příjmení] byl přihlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa žalobce] (pozn. soudu: bydliště žalobce a místo, kde byl proveden soupis movitých věcí) ode dne [datum]. 5. Svědkyně [jméno] [příjmení] (domovnice na adrese [adresa žalobce]) vypověděla, že žalobce se do bytu na adrese [adresa žalobce], přičemž od té doby svědkyně do bytu žalobce pravidelně dochází za účelem větrání bytu, zalévání květin, kontroly vody a dalších nutných věcí po dobu, kdy se žalobce v bytě nezdržuje. Svědkyně přesvědčivým způsobem soudu vypověděla, že v bytě u žalobce viděla [anonymizováno 5 slov] včetně [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] větší [anonymizováno 5 slov] s vyobrazením [anonymizována dvě slova] k [anonymizována dvě slova]. Uvedla, že ví, že společně s žalobcem bydlí v jeho bytě i pan [jméno] [příjmení]. K panu [jméno] [příjmení] uvedla, že ten se k žalobci přistěhoval zhruba před [anonymizováno] a [anonymizováno], je řádně přihlášen na [anonymizováno], je napsán na schránce a vše je v pořádku. O tom, že se pan [jméno] [příjmení] k žalobci přistěhoval ví, neboť tehdy žalobci radila s tím, co má udělat, aby tam mohl bydlet, poradila mu tehdy, že se má přihlásit na [anonymizováno]. K [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla, že pan [příjmení] přišel tehdy k žalobci pouze s nějakou [anonymizováno]. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce zná již po dobu [anonymizováno] let, je mu známo kde bydlí, byl za ním i na návštěvě. K jeho poměrům uvedl, že ví, že s žalobcem bydlí po dobu jednoho a půl roku v jeho bytě jeho přítel. O [anonymizována tři slova] se svědek vyjádřil tak, že tuto viděl již u [role v řízení] [role v řízení], nyní jí má [role v řízení], dále uvedl, že žalobce má veškeré obvyklé vybavení [anonymizováno], kterým je např. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] atd. Uvedl, že u žalobce viděl vše, co náleží do řádné domácnosti, když konkrétně se vyjádřit nedokáže, protože nesvede vyjmenovat ani věci, co mají v domácnosti svědka. Uvedl, že [anonymizováno] má žalobce také. Pokud se týká přítele žalobce pana [jméno] [příjmení], ten svědkovi při příležitosti návštěvy svědka u žalobce vyprávěl svůj životní příběh, kdy svědkovi vyprávěl, že snad bydlel u nějakého [příjmení], který ho vyhodil z bytu, musel tam všechno nechat a odešel jen s osobními věcmi. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [země], soud dále zjistil, že uvedený v [anonymizováno] r. [rok] při návštěvě žalobce v [země] žalobci daroval [anonymizována dvě slova] [značka automobilu] a [anonymizováno] [značka automobilu] a potvrdil, že žalobce má již roky ve svém bytě [anonymizována dvě slova] po své [anonymizováno]. 6. Žalobce dále soudu předložil: návod k obsluze a záruční list k domácí [anonymizována dvě slova], doklad společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] k [anonymizována dvě slova] zn. [anonymizováno], doklad [právnická osoba] k [anonymizována dvě slova] [značka automobilu], fakturu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] a e-mailovou komunikaci žalobce se [právnická osoba] k nákupu [anonymizováno] zn. [anonymizováno], fakturu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] k [anonymizována dvě slova]. 7. Podle ustanovení § 267 o. s. ř. platí, že právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Podle ustanovení § 68 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád platí (dále jen e. ř.), že žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat. Dle ustanovení § 68 odst. 1 exekučního řádu ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne. Podle ustanovení § 68 odst. 3 exekučního řádu exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže. Podle odst. 5 a 6 téhož ustanovení shledá-li exekutor pravděpodobným tvrzení osoby přítomné při soupisu, že věc je ve vlastnictví třetí osoby, bezodkladně tuto třetí osobu písemně uvědomí o provedení soupisu a poučí ji o právu podat návrh podle odstavce 1. K žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím vlastnictví, exekutor sdělí údaje potřebné k uplatnění práva podle odstavce 1. Podle ustanovení § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle ustanovení § 1012 občanského zákoníku má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci se provedenými důkazy (zejména svědeckými výpověďmi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále taktéž i doklady prokazujícími nákup konkrétních movitých věcí a čestným prohlášením [jméno] [příjmení]) podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy, že žalobce je vlastníkem věcí uvedených ve výroku I žaloby, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Výrok II rozsudku, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř., a to zejména z důvodu, že je to [anonymizována dvě slova], který činí nezávisle na žalované soupis konkrétních movitých věcí, t. j. žalovaná neovlivnila, které konkrétní movité věci [anonymizována dvě slova] zahrnul (sepsal) do soupisu movitých věcí, a současně kdy až v průběhu vedeného soudního řízení bylo ze strany žalobce prokázáno vlastnictví k věcem do soupisu movitých věcí zahrnutých (sepsaných).