32 C 152/2021-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou podanou dne 23. 6. 2021 se žalobkyně domáhala částky 93 671,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovaným uzavřela dne 31. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 131 000 Kč. Žalovaný celý úvěrový rámec vyčerpal dne 1. 8. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku spolu s úrokem nesplácel řádně a včas, žalobkyně mu úvěr dne 20. 1. 2020 zesplatnila. Žalobkyně tak viduje dlužnou částku ve výši 93 671,29 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 7. 2018 soud zjistil, že se účastníci dohodli na tom, že žalobkyně poskytne úvěrový rámec ve výši 131 000 Kč s tím, že tyto prostředky může žalovaný čerpat od 1. 8. 2018 do 19. 8. 2018. Žalovaný se naopak zavázal splácet jistinu a úrok v 60 měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci. Z obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, vyplývá, že žalobkyně je oprávněna v případě prodlení zesplatnit celý úvěr po předchozí písemné výzvě a poskytnutí 30 denní lhůty k doplacení. 5. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný dne 1. 8. 2018 čerpal úvěr ve výši 112 177,14 Kč a ve výši 18 822,86 Kč. Z přípisu ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně pro prodlení žalovaného zesplatnila úvěr ke dni 20. 1. 2020. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Účastníci se dne 31. 7. 2021 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový rámec do výše 131 000 Kč, který žalovaný dne 31. 8. 2021 plně vyčerpal. Současně se zavázal, že dlužnou částku uhradí v 60 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně z dlužné částky. Jelikož žalovaný splátky nehradil řádně a včas, byl mu úvěr dne 20. 1. 2020 zesplatněn. Žalobkyni tak dluží částku ve výši 93 67,29 Kč a tomu odpovídající úrok. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), přičemž žalovaný nedostál své povinnosti úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím a poplatky splatit. 9. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto má žalobkyně právo i na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22478,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 748 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 93 671,29 Kč sestávající z částky 4 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 3250,80 Kč.