6 C 299/2021-12 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 554 Kč s tím, že žalovaná ve dnech [datum] (trolejbusem linkou 062) a [datum] (trolejbusem linkou 057) cestovala pomocí hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž kontrolorovi žalobkyně se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalobci vznikl nárok na zaplacení jak jízdného, tak tzv. přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud má za prokázané, že žalovaná bez platné jízdenky cestovala hromadnou dopravou žalobkyně, přičemž se neprokázala kontrolorovi žalobkyně platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil z příslušného hlášení o porušení tarifních přepravních podmínek žalobkyně, která byla podepsána žalovanou a pověřeným pracovníkem žalobkyně. Dále vzal soud za prokázané, že v případě, že cestující, který použil veřejnou hromadnou dopravu provozovanou žalobkyní, se neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné podle tarifu a přirážku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 1 554 Kč, neboť žalovaná byla přepravována pomocí hromadné dopravy provozované žalobkyní a neprokázala se platným jízdním dokladem. Podle § 2550 a násl. o. z. uzavřel cestující smlouvu o přepravě již vstupem do dopravního prostředku, čímž mu současně vzniká povinnost zaplatit dopravcem stanovené jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, je cestující, který se neprokáže na vyzvání oprávněného pracovníka dopravce platnou jízdenkou, povinen zaplatit vedle stanoveného jízdného též postih ve výši stanovené přepravními podmínkami dopravce. Výše přirážky nesmí přesahovat částku 1 500 Kč (§ 37 odst. 6 tohoto zákona). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná použila veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, aniž by zaplatila jízdné a při kontrole dokladů předložila platnou jízdenku. Vedle povinnosti zaplatit stanovené jízdné jí tak v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 266/1994 Sb. a prováděcích předpisů vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku ve výši 1 500 Kč za takovou jízdu bez platné jízdenky. Protože žalovaná nezaplatila žalobkyni částku 1 554 Kč, shledal soud podanou žalobu důvodnou a s ohledem na shora uvedené skutečnosti mu v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.