6 C 396/2021-11 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení 9 704 Kč, která sestává z částky 3 000 Kč na jistině, 3 204 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 900 Kč jako smluvní pokuty, částky 2 600 Kč označené jako náklady spojené s uplatněním pohledávky (částka 1 100 Kč představuje náklad za odeslání dvou upomínek – 1. za 450 Kč, 2. za 650 Kč, a částka 1 500 Kč poplatek za náklady spojené s přádáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury). Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta peněžní částka 3 000 Kč, přičemž žalovaná se ji zavázala vrátit do [datum] a to včetně peněžního navýšení 3 204 Kč. Žalovaná peněžní prostředky řádně nevrátila, zůstala dlužna jak převzatou částku 3 000 Kč, tak peněžní navýšení 3 204 Kč. V důsledku porušení smlouvy byly proti žalované dále uplatněny smluvní sankce v podobě smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč (2x 450 Kč), což představuje 30 % jistiny, částky 1 100 Kč za odeslání dvou upomínek a dále částky 1 500 Kč označené jako náklady spojené s vymáháním a úhrady ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit do [datum]. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Celková výše dluhu tak činila 6 204 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradila. Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované sankce. Mezi žalovanou a žalobkyní, byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, žalovaná se zavázala úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila tuto povinnost, žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení jak peněžní částky 3 000 Kč, tak tzv. poplatku za poskytnutí úvěru 3 204 Kč (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou - § 2392 odst. 1 věta první o.z.) V důsledku prodlení žalované pak žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení plateb označených jako smluvní pokuta za porušení povinností ve výši 900 Kč a částka 1 100 Kč za odeslání dvou upomínek (§ 2048 a násl. o. z.). Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení další smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč jako nákladů spojených s vymáháním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Nárok na smluvní pokutu odvozuje žalobce od ujednání obsaženého ve smlouvě, podle kterého se smluvní strany dohodly, že úvěrujícímu v případě prodlení úvěrovaného s vrácením úvěru náleží poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky. Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení takto konstruovanou peněžní sankci, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny. Nesplacení úvěru je totiž sankcionováno možností uplatnit vůči žalovanému celkem tři druhy sankcí. Zatímco v prvních dvou případech (viz odůvodnění výše) lze výši sankcí akceptovat, pro případ uplatnění poslední z nich již dochází k tzv. přezajištění úvěru, což vede k nepřiměřeně vysokým sankcím (ve srovnání s jistinou). Takto smluvně dohodnuté zajištění splnění jinak platně sjednaného závazku je rozporu s dobrými mravy. Podle § 588 věty první nového občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Proto soud nárok na zaplacení peněžní částky 1 500 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.