8 C 163/2021-25 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci ve výroku uvedenou částku, s odůvodněním, že žalovaný neplnil dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne [datum]. Žalovaný čerpal peněžní prostředky, a to až do výše úvěrového limitu, který činil částku 20 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal vrátit tyto peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto měsíční splátky však následně řádně neplatil. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dluží 19 370,73 Kč na jistině úvěru, částku 1 800 Kč na poplatcích, 3 008,95 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 663,83 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. K výzvě žalobce žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, přičemž na jistině úvěru, úrocích a poplatcích zůstal dlužen výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení ve výroku rozsudku uvedených částek odpovídajících dluhu podle výše uvedené smlouvy o úvěru. V posuzovaném případě totiž účastníci uzavřeli podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit v dohodnutých splátkách a termínech a to včetně úrokového navýšení. Žalobce svůj závazek z úvěrové smlouvy splnil. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost poukazovat žalobci pravidelně dohodnuté splátky a nesplnil tak svůj závazek, a proto žalobce využil svého práva a pohledávku zesplatnil. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobci dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobci tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru a dohodnutého úroku z úvěru, vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 848 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 o.s.ř.