11 C 180/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 147 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 30. 11. 2016 cestovala vlakem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) bez platného jízdního dokladu, čímž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny jízdenky s přirážkou ve výši 1 147 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má za prokázáno, že se žalovaná dne 30. 11. 2016 vlakem [číslo] na trase [obec] [anonymizována dvě slova] – [obec] [část obce] neprokázala platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 30. 11. 2016 sepsaného vlakvedoucím právního předchůdce žalobkyně včetně přílohy tohoto zápisu, výňatku ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a ceníku jízdného právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 1 147 Kč, neboť žalovaná byla dne 30. 11. 2016 přepravována vlakem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a neprokázala se platným jízdním dokladem. Toto právo žalobkyně vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu a dále ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Protože žalovaná dluh nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 147 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.