11 C 256/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 76 577,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 12. 8. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 586,26 Kč. Žalovaný však porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel, žalobkyně tedy využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 30. 8. 2021. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 76 577,28 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 74 362,28 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 215 Kč a příslušenství. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 78 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 586,26 Kč spolu s úrokem ve výši 13,57 % ročně. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo dne 12. 8. 2020 k čerpání úvěru ve výši 78 000 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného prohlásila celý dluh za splatný a zároveň vyzvala žalovaného, aby dluh ve výši 81 035,59 Kč uhradil nejpozději do 15. 9. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 83 776,34 Kč. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 12. 8. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 78 000 Kč, které se žalovaný spolu se sjednaným úrokem zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 586,26 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením jednotlivých splátek, proto žalobkyně dne 30. 8. 2021 prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaný dluh ani na výzvy žalobkyně dosud neuhradil a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení jistiny úvěru ve výši 74 362,28 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 4 347,17 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 215 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 30. 3. 2022 ve výši 2 833,31 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 78 709,45 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení. Soud věc po právní stránce posoudil takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr řádně a včas nesplácel. Žalovaný se tedy ocitl v prodlení se zaplacením svých peněžitých dluhů a žalobkyni proto náleží i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanoveném nařízením vlády. Zároveň pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky obsahovala citovaná smlouva ujednání o úroku z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala ke dni předání případu k vymáhání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 326,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76 577,28 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 440 Kč ve výši 2 822,40 Kč.