11 C 385/2022-21 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 51 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 24. 11. 2019, po předchozím posouzení, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet, na jejímž základě půjčila žalovanému částku 18 000 Kč, kterou si žalovaný převzal ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem, a to formou 60 týdenních splátek po 540 Kč Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 17. 1. 2021. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Dne 7. 1. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 29 100 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 11 100 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 5. 9. 2019, po předchozím posouzení, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet, na jejímž základě půjčila žalovanému částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem, a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 3. 11. 2020. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Dne 7. 1. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 12 400 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 9 644,51 Kč a dlužných úhrad ve výši 2 755,49 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o. s. ř. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 24. 11. 2019 a dne 5. 9. 2019 uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejichž součástí jsou smluvní podmínky, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částky 18 000 Kč a 10 000 Kč, které si žalovaný převzal ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvách zavázal půjčené částky vrátit spolu s celkovým poplatky, 1. a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 540 Kč, 2. a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč. V článku 2.5. předmětné smlouvy si strany ujednaly, že jsou týdenními splátkami nejprve spláceny úroky, poté poplatky, náklady na doplňkové služby a teprve po splacení uvedených položek je v následujících týdnech splácena jistina. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil v celém rozsahu. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky, zaslané žalovanému, a ze seznamů postoupených pohledávek. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, kdy o této skutečnosti žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne. Soud má dále ze zákaznické karty za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 51 400 Kč s příslušenstvím podle smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 11. 2019 a ze dne 5. 9. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. V daném případě byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena podle ust. § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušila tím, že úvěr nesplácel. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni dle § 1879 o. z. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 688,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 056 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 400 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.