13 C 130/2022-40 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 30 750 Kč s příslušenstvím do 2. 7. 2020. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. Žalovaná částka sestává z jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů na upomínání. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 2. 6. 2020 s žalovanou výše uvedenou smlouvu, jíž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit jednorázově do 2. 7. 2020 v částce 30 750 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 12 325 Kč (počítaná ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 3. 7. 2020 z dlužné jistiny, pohledávky ve výši 25 000 Kč do 8. 11. 2021 - § 122 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), náklady na upomínání ve výši 150 Kč za tři upomínky zaslané žalované po á 50 Kč a zákonné úroky z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] předmětnou pohledávku žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna původním věřitelem dopisem ze dne 16. 12. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 7. 4. 2022, čemuž předcházely výzvy k zaplacení od právního předchůdce žalobkyně ze dne 16. 7. 2020, 2. 8. 2020 a 13. 8. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr, který se žalovaná zavázala splatit do 2. 7. 2020. Vzhledem k tomu, že nesplnila povinnost úvěr vrátit, uložil soud žalované povinnost vrátit jistinu úvěru společně se smluvní pokutou a náklady na upomínání tak, jak je shora specifikováno, když soud provedeným dokazováním má za prokázáno, že žalobkyně svá tvrzení v žalobě prokázala shora provedenými důkazy a jelikož žalovaná nesplatila svou povinnost, ke které se ve smlouvě zavázala, tedy vrátit půjčené finanční prostředky spolu s příslušenstvím do příslušné lhůty, a to ani po několikerém upomínání, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., proto bylo žalobě i v této části vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 672 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 494 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 325 Kč sestávající z částky 500 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.