13 C 134/2022-41 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 813,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci zůstala v průběhu celého soudního řízení nečinná. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 7. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa žalované] a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. 5. Z faktury [číslo] vystavené dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 102,07 Kč za spotřebu elektřiny v období od 27. 8. 2020 do 28. 4. 2021, a to se splatností do 31. 5. 2021. Uvedená faktura byla následně opravena daňovým dokladem (fakturou) [číslo] vystaveným dne 2. 7. 2021, kterým byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 3 013,06 Kč za celkový objem odebrané elektřiny v období od 27. 8. 2020 do 28. 4. 2021. Tento opravný daňový doklad, který se stal splatný dne 22. 7. 2021, v sobě zahrnoval též vyúčtování smluvní pokuty ve výši 100 Kč, kterou však žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. K úhradě je tak požadována pouze částka 2 913,06 Kč. 6. Z vyúčtování smluvní pokuty [číslo] ze dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že jeho prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 8 800 Kč za porušení povinnosti žalované odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě, když nárok na smluvní pokutu plyne z části„ ostatní ujednání“ smlouvy. Za období 22 měsíců (od dubna 2021 do února 2023) požaduje žalobkyně měsíčně částku 400 Kč, tedy celkem 8 800 Kč. 7. Z faktury [číslo] vystavené dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou faktury [číslo]. Požadavek na zaplacení smluvní pokuty vyplývá ze smluvního ujednání stran, kdy si strany v odstavci„ ostatní ujednání“ smlouvy ujednaly smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. 8. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny, délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek a dobu trvání závazku. 9. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, přičemž žalovaná své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když neuhradila výše uvedenou vyfakturovanou částku. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu. 10. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 813,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.