13 C 170/2022-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 509,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 8. 2019. Žalovanému tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaný nedostál, když poplatek za období od února 2020 do března 2022 nezaplatil ani přes výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci zůstal v průběhu celého soudního řízení nečinný. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 3 509,29 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za období od února 2020 do března 2022. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 5. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud pro úplnost uvádí, že při rozhodování o nákladech řízení žalobkyně zastoupené advokátem vycházel z nálezu Ústavního soudu ČR vydaného pod sp. zn. I. ÚS 3768/14, podle kterého nelze náklady na zastoupení advokátem v této věci považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Z nálezu plyne, že pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Vzhledem k procesnímu vývoji tohoto řízení, během něhož žalovaná strana nezavdala žalobkyni důvod k obstarání svého zastoupení advokátem ve shora uvedeném smyslu, soud náhradu za náklady na zastoupení žalobkyně advokátem nepřiznal. Při takovémto posouzení věci však soud dospěl k závěru, že by bylo nespravedlivé, pokud by postavení žalobkyně co do oprávněnosti požadovat náhradu nákladů se v důsledku shora uvedené úvahy stalo horším než postavení účastníka nezastoupeného advokátem, který má podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu hotových výdajů. Proto soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., přiznal náhradu nákladů ve shora uvedené výši.